Barokní přestavby zámku Český Krumlov

Když na jaře roku 1602 Petr Vok z Rožmberka definitivně opouštěl českokrumlovský zámek, který na podzim předcházejícího roku prodal Rudolfu II. Habsburskému, odvážel s sebou většinu cenného interiérového zařízení. Nelze říci, že za ním zůstaly holé zdi renesanční rožmberské rezidence, ale dochované zámecké inventáře nás zpravují o tom, že tam mnoho mobiliáře nezbylo. Noví majitelé z rodu Habsburků se v Českém Krumlově pochopitelně nezdržovali trvale. Delší čas zde pobýval pouze Rudolfův levoboček don Julius de Austria. V prvním dvacetiletí 17. století nezaznamenáváme v českokrumlovském zámku žádnou větší stavební aktivitu.

Friedrich Bernard Werner, veduta Českého Krumlova, polovina 18. století

Toto tvrzení ale nelze vztahovat na celý zámecký areál. V souvislosti s vypuknutím českého stavovského povstání a následné třicetileté války došlo k urychlenému budování mohutných obranných valů a zdí v těsném sousedství zámeckých budov. Opevnění mělo chránit císařskou posádku před případnými útoky stavovského vojska. V letech 1618-1619 byly souběžně budovány šance a sruby za Horním hradem na za Plášťovým mostem a na I. nádvoří zámku. Obranné valy a zdi na Plášti byly v 18. století při různých stavebních aktivitách v těchto místech značně sníženy, případně odbourány. Obranné valy a zdi při I. nádvoří zámku se dochovaly dodnes a jako dobovou pečeť nesou erb velitele císařské posádky Ferdinanda Carratiho z Carrary. V souvislosti s budováním obranného systému byla v letech 1618-1619 vyčištěna dnes již neexistující studna v Horním hradu v prostorách tzv. Václavských sklepů a nově zřízena studna na I. nádvoří zámku u bývalého zámeckého pivovaru na Rejdišti.

V závěru roku 1622 se dostalo českokrumlovské panství se vším příslušenstvím do rukou Jana Oldřicha z Eggenberku. Eggenberkové byli držiteli českokrumlovského zámku po tři generace. Jan Oldřich z Eggenberku ani jeho syn Jan Antonín I. z Eggenberku se zde příliš nezdržovali a na vzhledu zámku jim nezáleželo natolik, aby něco výrazně měnili nebo v souladu s dobovými požadavky zlepšili. Viditelnou památkou na Jana Antonína z Eggenberku a jeho manželku Annu Marii Braniborskou jsou štíty s eggenberským a braniborsko-hohen-zollerským erbem nad vstupní branou do II. nádvoří zámku a nad vstupem do chodby spojující II. a III. nádvoří zámku Český Krumlov. Pocházejí z roku 1646.

Skutečnou eggenberskou rezidencí se českokrumlovský zámek stal až po roce 1664, kdy se správy statků ujal Jan Kristián I. z Eggenberku. Sedmdesátá léta 17. století byla sice naplněna stavební aktivitou v zámeckých prostorách, ta se ale omezila na dílčí úpravy, opravy a změny ve využívání místností. Velké stavební zásahy, které nejenom proměnily mnohé vnitřní prostory, ale do jisté míry změnily i zámeckou siluetu, přišly až v osmdesátých letech 17. století. Koncem roku 1682 uzavřel Jan Kristián I. z Eggenberku se stavitelem Jakubem Antonínem de Maggi smlouvu o provedení rozsáhlých stavebních prací v horním zámku. Jakub Maggi byl dvorním stavitelem Jana Adolfa I. ze Schwarzenberku a jeho syna a nástupce Ferdinanda. Poněvadž se Jan Kristián I.z Eggenberku oženil s Marií Arnoštkou z Eggenberku, rozenou ze Schwarzenberku, byl de Maggi zřejmě považován za stavitele širší rodiny. De Maggi tenkrát bydlel v Hluboké nad Vltavou, odkud dojížděl dohlížet na stav budov do schwarzenberské Třeboně a řídit stavební práce do eggenberského Českého Krumlova.

Rozsáhlá stavební akce, která tehdy probíhala v celé jižní části českokrumlovského Horního hradu, je přesně datovatelná a poměrně dobře sledovatelná. Stavební práce řízené de Maggim začaly v závěru roku 1682 a protáhly se až do roku 1687. Nejprve proběhla etapa destrukční, jejímž výsledkem bylo snesení mohutné čtverhranné gotické věže při IV. nádvoří zámku až na úroveň druhého patra přilehlých budov. Zůstala po ní spodní část šnekového schodiště. Druhému velkému bourání padlo za oběť šnekové schodiště v jihozápadním rohu III. nádvoří zámku, Pelikánový pokoj a dvě komory v prvním patře vedle zámecké kaple a jeden Císařský pokoj s komorou vedle oratoře zámecké kaple ve druhém patře.

Do prostoru po šnekovém schodišti, Pelikánovém pokoji a Císařském pokoji bylo vestavěno nové široké hlavní schodiště, které svému účelu slouží dodnes. V souvislosti s jeho budováním byla změněna také prostorová situace v přízemí. Vstupní hala před schodištěm zaujala místo někdejší "lázničky" a na místě do ní vedoucích dveří povstala nová klenutá vstupní brána, vysoká 11 a čtvrt stopy a široká 6 stop (356cm a 190cm). Napravo od nové vstupní haly byla místnost eggenberské mincovny, jejíž původní vchod z "lázničky" byl zazděn. Vzhledem k nové situaci musel být do mincovny proražen nový vchod a k němu přistavěny schody. Klenutá místnost bývalé eggenberské mincovny, která zde pracovala do roku 1688, slouží dnes jako depozitář zámeckých textilií.

V úrovni prvního patra umožnilo nové schodiště vstup do znakové chodby bývalé Erbovní světnice a do tzv. starého fraucimoru, pozdější jídelny vyšších knížecích úředníků. Ve druhém patře ústilo schodiště do obytných místností, které si zvolila za své apartmá kněžna Marie Arnoštka z Eggenberku. Kněžniny pokoje, dnešní tzv. Schwarzenberské barokní apartmá, prošly v osmdesátých letech 17. století rozsáhlou rekonstrukcí. Místnosti byly zvýšeny. Jejich starou omítku se zbytky malované výzdoby ("místnost, kde byli vymalováni čtyři evangelisté") zcela odstranili a nahradili novou, v podstropních a stropních částech štukovou. První místnost barokního apartmá - antekamera - povstala z někdejšího renesančního druhého Císařského pokoje. Vedle ní ležící jídelna byla tehdy obohacena o balkon, vyložený kamennými deskami, jehož zábradlí ozdobilo 16 kamenných sloupků. Dnešní Baldachýnový pokoj byl v době Marie Arnoštky nazýván Zeleným pokojem, což souviselo s barevným laděním interiéru.

Značné změny postihly také bezprostřední okolí kněžniny ložnice. V západním křídle zadního nádvoří ležící někdejší "podkroví nad Zelenou světnicí", rozlehlá prostora využívaná částečně jako skladiště a částečně jako sýpka, bylo podélně přepaženo. Na straně k zámecké zahradě tak vznikla zcela nová zámecká obrazárna. Na straně do nádvoří bylo zřízeno několik pokojů pro kněžnin fraucimor. Směrem do někdejšího podkroví byla ke kněžnině ložnici přistavěna malá soukromá kaple. Aby komorné a služky nerušily soukromí kněžniny ložnice procházením z pokojů fraucimoru, byl v jihozápadním rohu nádvoří zřízen malý balkon, umožňující vnější průchod z fraucimoru do dnešního baldachýnového pokoje. Balkon stojí dodnes, ale dveře do baldachýnového pokoje jsou zazděné.

Druhé patro severního křídla při IV. nádvoří zámku Český Krumlov bylo přestavěno až v devadesátých letech 17. století. Účelem této stavební akce bylo vyrovnání výšky tohoto křídla na úroveň jižního a západního křídla. Zvýšené a upravené tři tamní pokoje byly dány k dispozici fraucimoru.

Stavební úpravy se nevyhnuly ani zámecké kapli sv. Jiří. Ve výši druhého patra byla zřízena dřevěná vnější chodba, vedoucí z upraveného rohového okna chodby před pokoji bývalého rožmberského fraucimoru do upraveného okna chodby před oratoří. Při zasazování nosníků této chodby do vnějších zdí byla porušena jejich malovaná výzdoba. Chodba sloužila svému účelu asi šedesát let. Na přelomu padesátých a šedesátých let 17. století získala zámecká kaple nový barokní hlavní oltář.

Severní a východní křídlo III. nádvoří zámku Český Krumlov zůstalo tenkrát stavebních zásahů ušetřeno. Rožmberská Erbovní světnice v severním křídle byla upravena a změněna v Zrcadlový sál. Pokoje posledních Rožmberků a jejich manželek ve východním křídle nedoznaly žádných podstatných změn.

Stavební aktivita v osmdesátých letech 17. století přesáhla rámec vlastního eggenberského obytného prostoru v Horním hradu. Západním směrem, v místech zvaných na Plášti, bylo tehdy postaveno první zámecké divadlo v Českém Krumlově. Je pravděpodobné, že jeho základy stojí na části bašty z let 1618-1619 a že bylo přistavěno k pevnostní zdi. Částečně kamenný a částečně dřevěný stánek Thalie byl komunikačně spojen se zámkem dřevěnou spojovací chodbou, vycházející z Jeleního - dnes Maškarního sálu. V roce 1706 byla nad touto chodbou zbudována druhá chodba, která vedla z nové zámecké obrazárny a za divadlem vyústila do zámecké zahrady v Českém Krumlově. Na samém počátku devadesátých let 17. století byl v zámecké zahradě postaven letohrádek Bellarie. Jeho interiér ozdobil štukatér Michael Bianco. Mimo jiné ozdobné prvky měla být na stropě jména kněžny a knížete. Pravděpodobně šlo o iniciály ME a IC (Marie Ernestina a Johann Christian), podobné těm, které zdobí strop Baldachýnového pokoje.

Volnou jižní stranu II. nádvoří zámku nad řekou Vltavou zaplnila budova Mincovny (Zámek č. p. 59 - Mincovna). Stavět ji začali již v osmdesátých letech 17. století pod vedením Jakuba de Maggi. Dokončena byla těsně po roce 1700. Mince se v ní ale nikdy nerazily.V roce 1702 totiž vyšel císařský zákon, zakazující razit drobné mince. Jan Kristián I. z Eggenberku tenkrát razil již jen groše (tříkrejcary), které patřily do kategorie drobných. Eggenberská mincovna, přesněji řečeno předpokládaná mincovna, byla po svém dostavění pouze přízemní, tj. přízemní na straně nádvoří. Nad řekou měla a má dvě podzemní patra.

Po smrti Marie Arnoštky z Eggenberku v roce 1719 přešel Český Krumlov spolu s ostatními českými eggenberskými statky do majetku Schwarzenberků. Prvním členem tohoto rodu, který vlastnil českokrumlovský zámek, byl Adam František ze Schwarzenberku. Z jeho úmyslů a snah zkrášlit a zpříjemnit prostředí nového sídla se nakonec uskutečnilo jen málo. Úkolem upravit místnosti apartmá kněžny Eleonory Amálie ze Schwarzenberku, jež se usadila v pokojích po Marii Arnoštce z Eggenberku, a apartmá knížete Adama Františka ze Schwarzenberku ve druhém patře severního a východního křídla zadního nádvoří byl pověřen stavitel Pavel Ignác Bayer. V souladu s přáním svého zaměstnavatele se Bayer zaměřil na výměnu kamen a krbů v obytných pokojích knížete a kněžny. Zachovalo se několik jeho vlastnoručních nákresů kamen. Ve dvacátých letech 18. století bylo pod Bayerovým vedením upraveno několik okenních a dveřních otvorů ve výše zmíněných místnostech.

Krátce po získání nového panství a zámku převedl Adam František ze Schwarzenberku do Českého Krumlova svou Schwarzenberskou gardu z Hluboké nad Vltavou. Za obydlí jejím členům určil eggenberskou mincovnu, jejíž místnosti musely být přizpůsobeny novému využití. Po požáru v roce 1728 byla tato budova pod vedením stavitele Martinelliho opravena a zvýšena o jedno patro.

Veškeré další stavební aktivity Adama Františka ze Schwarzenberku přervala jeho nenadálá smrt v roce 1732. (Císařský hon). S určitým časovým odstupem v nich pokračoval až jeho syn Josef Adam ze Schwarzenberku. Stavební úpravy českokrumlovského zámku za Josefa Adama již nelze označit za výlučně barokní, neboť se do nich prolíná nastupující rokoko.

Výsledkem první velké stavební akce knížete Josefa Adama byla nová zimní zámecká jízdárna (Zámek č. p. 178 - Zámecká jízdárna) na úpatí zámecké zahrady. Na její podobě se podepsalo několik umělců. Stavitelem byl František Fortini, který se však podepisoval Fortin. Návrhy některých architektonických prvků a kamenných ozdob pocházely od Andrease Altomonte. Kamenická a sochařská výzdoba je dílem Jana Antonína Zinnera. Stavba jízdárny trvala od roku 1743 do roku 1746. Stěny jízdárny zdobily od roku 1748 jezdecké portréty Josefa Adama ze Schwarzenberku a jeho manželky Marie Terezie z Lichtensteinu, díla malířů Martina Meytense (postavy) a Jana Křtitele Cantona (koně).

Před vstupem na most u medvědího příkopu stávala brána. Její vzhled a poloha byly trnem v oku již Adamu Františkovi ze Schwarzenberku, který však nestačil v tomto ohledu něco změnit. V roce 1743 dal bránu zbourat až Josef Adam ze Schwarzenberku. Rozšířený přístup k mostu potom upravili a ozdobili terakotovými štíty se znaky Josefa Adama ze Schwarzenberku a jeho manželky Marie Terezie z Lichtensteinu. Most přes medvědí příkop byl v té době ještě dřevěný. Nový, kamenný, tu byl postaven v letech 1756-1760.

Konec čtyřicátých let 18. století byl ve znamení přestaveb obytných částí zámku. Josef Adam ze Schwarzenberku zřejmě usoudil, že pro slavnostní příležitost bude plně dostačovat jeden velký sál (Jelení). Název sálu byl odvozen od několika desítek trofejních paroží, která zdobila jeho stěny. Úprava někdejší rožmberské Zelené světnice na Jelení sál proběhla v eggenberské éře českokrumlovského sálu. V roce 1747 byl Jelení sál stavebně upraven a v roce 1748 vyzdoben malbami Josefa Lederera. Tento blíže neznámý umělec použil pro svou práci motivů z divadelního prostředí, což se stalo podnětem k pojmenování této místnosti Maškarním sálem. Na místě zazděných dveří do pokojů knížete je velké zrcadlo a dalších 13 úzkých dlouhých a 13 malých kulatých zrcadel je rozmístěno na stěnách.

Ve stejné době (v letech 1747-1748) byl na knížecí příkaz zrušen Zrcadlový sál, někdejší rožmberská Erbovní světnice v severním křídle předního nádvoří Horního hradu. Tuto 22 metrů dlouhou, pouhých 9 metrů širokou místnost rozdělili na dvě patra, ve kterých potom zřídili několik obytných pokojů pro vyšší knížecí úředníky.

Pocit nedostatku soukromých pokojů pro členy početné knížecí rodiny vedl na konci čtyřicátých let 18. století k rozhodnutí vestavět mezi první a druhé poschodí jižního křídla zadního nádvoří mezipatro se šesti pokoji pro knížecí dcery. V těchto místnostech se dodnes dochovaly některé původní části výzdoby.

V padesátých letech 18. století se stavební aktivita vládnoucího knížete soustředila na zámeckou zahradu. Ve střední části zahrady byla postavena kaskádová fontána s bohatou plastikovou výzdobou. Promenádní cesta v těchto místech získala ozdobnou zídku s řadou kamenných váz. To vše bylo dílem sochaře Matyáše Griesslera, který pracoval podle návrhů Andrease Altomonte. Ve stejné době byl rokokově přestavěn letohrádek Bellarie. Jeho vnitřní výzdobou byl pověřen malíř František Jakub Prokyš.

V prvních letech pátého desetiletí 18. století byla upravena na V. nádvoří zámku Český Krumlov vedle zámeckého divadla pozdně barokní budova. Tento rozlehlý dům obsahoval ve své přízemní části starý renesanční objekt, novou stáj pro jezdecké koně a v prvním patře dva nové byty. (Zámek č. p. 177 - tzv. Renesanční dům).

V padesátých letech 18. století byla zcela přestavěna malá sanktusová věžička na jiném místě. Velká zámecká kaple sv. Jiří tenkrát ztratila svou gotickou klenbu, ale malá vedlejší kaple si ji podržela dodnes. Průchod mezi oběma kaplemi zazdili a do zdi naproti presbytáři kaple sv. Jiří prorazili nový vchod, doplněný schody, které vyrovnávají výškový rozdíl mezi podlahou kaple a odpočívadlem hlavního schodiště. Úroveň podlahy kaple byla snížena o 2 stopy (63,2cm), přičemž muselo být odstraňováno skalnaté podloží. Přestavěny byly také přilehlé oratoře. Eggenberskou dřevěnou nádvorní pavlač, která spojovala druhé patro východního zámeckého křídla s oratoří, odstranili a nahradili vnitřní chodbičkou. Malá gotická kaple, která sloužila od dob Viléma z Rožmberka jako sakristie, přestala tuto funkci plnit. Novou sakristii vestavěli do chodby vedle velké kaple, kde zůstala až do druhé poloviny 20. století. Stěny a strop zámecké kaple pokryla štuková výzdoba od vídeňského mistra Matyáše André. Tentýž umělec zhotovil také nový hlavní oltář se sádrovou postavou sv. Jiří na koni.

Poslední stavební akce Josefa Adama ze Schwarzenberku souvisely se snahou důstojně představit českokrumlovskou zámeckou rezidenci při svatebních slavnostech dědičného prince Jana Nepomuka ze Schwarzenberku. V polovině šedesátých let 18. století bylo přestavěno zámecké divadlo, které již nese výrazné stopy rokoka. Pro komornější slavnosti byl určen sál v prvním patře severního křídla zadního nádvoří Horního hradu. Kdysi rožmberský palác, pozdější eggenberský Zlatý sál, byl přestavěn a změněn v nový Zrcadlový sál (Historie Zrcadlového sálu). Jeho zdi ozdobili rokokovými malbami vídeňští dvorní malíři Leo Märkl a Hans Wetschl, kteří krátce předtím malovali zdi, kulisy a oponu v zámeckém divadle. Budova nově upraveného zámeckého divadla na V. nádvoří zámku si z estetických důvodů vyžádala přestavbu Plášťového mostu, aby západní výběžek českokrumlovského zámku působil jednotným dojmem. Podobu ze druhé poloviny 18. století si českokrumlovský zámek udržel až do dnešních dnů.

(ak)

Další informace:
Zámek Český Krumlov v obodobí baroka