Pověsti a legendy o zámku Český Krumlov

Vincent Neumann, obraz Čarodějnice, konec 19. století Zámek č. p. 57 - Solnice
Vypravuje se, že v tomto domě hodně strašilo. Někdy lidé, kteří zde bydleli, neměli vůbec klidné noci. Mají to prý na svědomí dva strážci, kteří tu hlídali sůl. Nudnou stráž si krátili hrou v kostky. Jeden z nich hodně vyhrával a tomu druhému naopak štěstí nepřálo. Dostal zlost a chtěl se pomstít. Mezi strážci došlo k lítému zápasu, při kterém oba rozvášnění rváči přišli o život. Občas i dnes jsou slyšet zvuky zápasu, rozvášněné hlasy a vzdechy umírajících.

Zámek č. p. 65 - Pivovar
V tomto domě se často v noci ozývalo podivné klepání, jakoby bednář klepal na obruče. Podle vyprávění se tu mělo stát, že jeden velmi poctivý bednář si v rybníku v zámecké zahradě musel sám obstarat rákos na utěsnění sudů. Nešťastnou náhodou však z loďky vypadl a utopil se. Tím nemohl splnit úkol, ke kterému se zámecké vrchnosti zavázal. Ani po smrti bednář neměl klid a za měsíčních úplňků se zjevoval v dílně pivovaru, aby mohl dokončit své dílo.

Zámek č. p. 59 - Máselnice
Kdysi býval v těchto prostorách velký dřevník, kde bylo uskladněno dřevo pro zámeckou správu. Zámecké služebnictvo chodilo velmi nerado pro dřevo večer či v noci, protože tu prý vůbec nebylo bezpečno. Vyprávělo se o tom, že zde došlo k násilné smrti a duše zemřelého prý byla velice zrádná. Prováděla lidem zlé kousky. Dokonce jednou spadla hranice dřeva na jednoho služebníka, který jen se štěstím uskočil.

Sklepy IV. nádvoří zámku
Ve sklepích bylo zahrabáváno a skladováno prastaré víno. Vypravuje se o rožmberském sklepníkovi, který byl tak pilný, že víno ošetřoval i po své smrti. Svým nástupcům vždy dobře poradil a pomohl vyhledat víno lahodné chuti a vůně. Tento sklepník však nebyl pouze dobrák, ale dopustil se i řady škodolibých kousků.

Zámek Český Krumlov, pohled ze severní strany, magická atmosféra stmívání, foto: Zdena Flašková

Maškarní sál
K Maškarnímu sálu se váže vyprávění o služebníku, který v plesovém reji spatřil, jak s hrdla krásné dámy sklouzl perlový náhrdelník, čehož si ona vůbec nevšimla. Služebník si chtěl náhrdelník ponechat. V jeho špatném úmyslu mu však zabránily postavy malovaných granátníků, kteří vystoupili ze zdi a nedovolily mu tento čin dokonat. Vylekaný služebník perlový náhrdelník dámě vrátil a od té doby se stal velmi poctivým mužem.

Vincent Neumann, obraz Čarodějnice na koštěti, konec 19. století Zámecké divadlo v Českém Krumlově
V jedné zde hostující divadelní společnosti hrála krásná panna Evelyna. Ta se nešťastně zamilovala do prvního milovníka Davida, který však neopětoval její hlubokou lásku. Při posledním dějství předváděné hry si nešťastná Evelyna vrazila dýku do prsou a zemřela přímo na jevišti. Krev z prken nešla vůbec umýt. Po dlouhý čas skvrna připomínala nešťastnou událost.

Letohrádek Bellarie
Když byl letohrádek Bellarie postaven, stalo se prý hned při první slavnosti velké neštěstí. Jedna dáma celý večer pociťovala bolení hlavy. Poslechla radu, aby naráz vypila plný pohár červeného vína. Když tak učinila, klesla v mdlobách na pohovku a již se neprobrala. Pokaždé, když se pak v letohrádku konala slavnost, objevila se nečekaně mezi hosty neznámá dáma v červených rokokových šatech s vysokým účesem. Jak se tajemně objevila, tak se také před ukončením slavnosti ztratila. Mluvilo se o ní jako o tajemné rokokové dámě.

Jezírko v zámecké zahradě v Českém Krumlově
O tomto jezírku se vyprávěly krásné pohádky o vodních vílách, které tu tančí v noci při měsíčku. Dokonce se vypráví, že na ostrůvku je ukrytý poklad, a víly jej střeží společně s trpaslíky. Kdo se jim zalíbí, tomu prý část pokladu předají. Ve vyprávění je však kouzlo, kouzlo dobrého slůvka. Kdo toto kouzlo rozřeší, ten poklad získá. Je známo, že mnozí lidé se o získání pokladu již pokoušeli, ale vodní víly ani trpaslíci se neukázali.

Zámek Český Krumlov, Zámecká vež a socha P. Marie, noční pohled, 2000, foto: Lubor Mrázek Bílá paní Rožmberská
Paní Perchta z Rožmberka označovaná jako Bílá paní žila na českokrumlovském hradě v 15. století. Její otec Oldřich II. z Rožmberka ji proti její vůli a bez lásky provdal za moravského šlechtice Jana z Lichtenštejna, který Perchtu celý život krutě týral. Když Jan ležel na smrtelné posteli, nechal si paní Perchtu zavolat a prosil ji o odpuštění. Ona odmítla a její manžel ji za to proklel. Od těch dob musí duch Bílé paní Rožmberské obcházet rožmberské hrady a zámky a zjevuje se v okamžiku, kdy má dojít k nějakým významným událostem. Bílé rukavičky na jejích rukou věstí věci dobré, černé rukavičky upozorňují na blížící se neštěstí. Pověsti o Bílé paní byly častým námětem mnoha autorů.

(hb)

Další informace:
Pověsti a legendy města Český Krumlov
Pověsti a legendy regionu Český Krumlov