Zámek č. p. 56
Lokace:
Objekt je jedním z řady latránských domů a zdánlivě již nesouvisí s
areálem zámku. Přesto především již ve své ranné historii přímo s
ním souvisel, a to svým zadním traktem a dvorní částí, které jsou
součástí I. nádvoří
zámku. Původně zřejmě náležel přímo vrchnosti a jeho krovem
vedla spojovací
chodba do minoritského kláštera.
Popis objektu:
Dům je dvoupatrový nepodsklepený, ze dvou stran obklopuje uzavřený
dvorek. Hlavní průčelí směřuje do Latránu a má renesanční
sgrafitovou výzdobu, je rozděleno na dvě části přemostěním chodby
vedoucí dále do kláštera.
Stavebně historický vývoj:
Zástavba místa počíná patrně již ve středověku, i když asi později
než na sousedních parcelách. Významným krokem výstavby byla již
zmíněná přístavba přemostění Latránu v dnešní podobě z doby pana
Viléma
z Rožmberka. Dnes navazuje na druhé patro, původně však
procházala půdou. Současně s přemostěním ulice Latránu bylo zřejmě
vystavěno minimálně první patro znovu. Po roce 1797 byla v přízemí
vystavěna pekařská pec, a v patře místnost s kulečníkem a
občerstvením. V letech 1806-08 bylo nastavěno druhé patro za účelem
zřízení tanečního sálu. Roku 1956 došlo k adaptaci domu na byty a
roku 1978 byla v levém traktu přízemí upravena trafostanice.
Historie obyvatel
domu:
Nejstarší bezpečná zmínka o domě pochází až z roku 1594, kdy jej
poslední vladař domu rožmberského Petr Vok z
Rožmberka prodal svému řezači drahokamů Hanuši Jindřichovi
Robenhauptovi. 27. 5. 1610 vyšlehl z jednoho domu "proti panenskému
klášteru", tedy buď právě z čp. 56 nebo z některého nejblíže
sousedícího domu oheň. Tomuto požáru padlo za oběť 9 blízko
stojících domů. Někdy v následujících letech zdědil dům Hans Sebald
Robenhaupt. Ten jej prodal Janovi Jiřímu Diczingerovi. Roku 1652 ho
prodal Diczinger knížecímu mincovnímu prubíři Vítovi
Scheiblhofferovi. Z jeho pozůstalosti dům roku 1666 přednostně ujal
knížecí důchod pro dlužných 159 zl. rýnských a až roku 1706 jej
rozhodnutím knížete Jana Kristiána
I. z Eggenberku vrátil dědicům, aby jej mohli k svému užitku
prodat. Tak ho koupil knížecí sirotčí písař Jakub František Krch.
Roku 1736 jej zdědil Krchův syn Karel a roku 1751 Karlův zeť Jan
František Streintz, knížecí purkrabí. Ke konci století dům zdědili
jeho sourozenci a ti jej prodali roku 1797 pekařskému mistru
Václavu Mayerovi. Ten si zde postavil pekařskou pec a zvýšil dům o
druhé patro. Roku 1849 ho zdědi Ignác Mayer. Roku 1882 dům prodal
Rudolfu Rothbauerovi. Ten dům prodal Antonínu Chaloupkovi. Roku
1956 je dům přidělen lesnímu závodu Jih v Č. Krumlově pro zřízení
služebních bytů. Roku 1967 užíval objekt okresní výbor KSČ a
následně SNB a policie.
Současné využití:
Noviny tabák - občerstvení, Keramická dílna ŠAfr
(ds)
Oficiální informační systém