Zámek č. p. 56

Lokace:
Objekt je jedním z řady latránských domů a zdánlivě již nesouvisí s areálem zámku. Přesto především již ve své ranné historii přímo s ním souvisel, a to svým zadním traktem a dvorní částí, které jsou součástí I. nádvoří zámku. Původně zřejmě náležel přímo vrchnosti a jeho krovem vedla spojovací chodba do minoritského kláštera.

Popis objektu:
Dům je dvoupatrový nepodsklepený, ze dvou stran obklopuje uzavřený dvorek. Hlavní průčelí směřuje do Latránu a má renesanční sgrafitovou výzdobu, je rozděleno na dvě části přemostěním chodby vedoucí dále do kláštera.

Stavebně historický vývoj:
Zástavba místa počíná patrně již ve středověku, i když asi později než na sousedních parcelách. Významným krokem výstavby byla již zmíněná přístavba přemostění Latránu v dnešní podobě z doby pana Viléma z Rožmberka. Dnes navazuje na druhé patro, původně však procházala půdou. Současně s přemostěním ulice Latránu bylo zřejmě vystavěno minimálně první patro znovu. Po roce 1797 byla v přízemí vystavěna pekařská pec, a v patře místnost s kulečníkem a občerstvením. V letech 1806-08 bylo nastavěno druhé patro za účelem zřízení tanečního sálu. Roku 1956 došlo k adaptaci domu na byty a roku 1978 byla v levém traktu přízemí upravena trafostanice.


Historie obyvatel domu:
Nejstarší bezpečná zmínka o domě pochází až z roku 1594, kdy jej poslední vladař domu rožmberského Petr Vok z Rožmberka prodal svému řezači drahokamů Hanuši Jindřichovi Robenhauptovi. 27. 5. 1610 vyšlehl z jednoho domu "proti panenskému klášteru", tedy buď právě z čp. 56 nebo z některého nejblíže sousedícího domu oheň. Tomuto požáru padlo za oběť 9 blízko stojících domů. Někdy v následujících letech zdědil dům Hans Sebald Robenhaupt. Ten jej prodal Janovi Jiřímu Diczingerovi. Roku 1652 ho prodal Diczinger knížecímu mincovnímu prubíři Vítovi Scheiblhofferovi. Z jeho pozůstalosti dům roku 1666 přednostně ujal knížecí důchod pro dlužných 159 zl. rýnských a až roku 1706 jej rozhodnutím knížete Jana Kristiána I. z Eggenberku vrátil dědicům, aby jej mohli k svému užitku prodat. Tak ho koupil knížecí sirotčí písař Jakub František Krch. Roku 1736 jej zdědil Krchův syn Karel a roku 1751 Karlův zeť Jan František Streintz, knížecí purkrabí. Ke konci století dům zdědili jeho sourozenci a ti jej prodali roku 1797 pekařskému mistru Václavu Mayerovi. Ten si zde postavil pekařskou pec a zvýšil dům o druhé patro. Roku 1849 ho zdědi Ignác Mayer. Roku 1882 dům prodal Rudolfu Rothbauerovi. Ten dům prodal Antonínu Chaloupkovi. Roku 1956 je dům přidělen lesnímu závodu Jih v Č. Krumlově pro zřízení služebních bytů. Roku 1967 užíval objekt okresní výbor KSČ a následně SNB a policie.