U Vodotrysku

(U vodotrysku se tančilo ještě v roce 1950)

V údolí Polečnice u Nových Dobrkovic stojí budova, která je známá pod jménem U vodotrysku. V okolí však žádný vodotrysk není a ani nic nenasvědčuje tomu, že by tam vůbec někdy byl.

Podívejme se tedy na historii oné budovy. Začneme u zámecké zahrady v Českém Krumlově, která odtud leží několik set metrů. Když byla zahrada za knížat z Eggenberku v druhé polovině 17. století budována, v její horní části byl vyhlouben rybník, do kterého byla voda přiváděna dřevěným potrubím až ze vzdálených lesů u Novosedel.

Podobně jako jinde, zapracoval i zde zub času. Koncem dvacátých let 18. století bylo potrubí místy shnilé a nepřivádělo do rybníka téměř žádnou vodu. Výroba a výměna nových rour by si byla vyžádala velké náklady, pro které správa panství realizaci záměru majiteli Adamu Františkovi ze Schwarzenberku nedoporučila. Jestliže se správa rozhodla k tomuto kroku, musela se zároveň postarat o náhradní zdroj vody. Řešení tu skutečně bylo. Důlní správce K. G. Schindler v Ratibořských horách u Tábora se měl pokusit vést vodu ze sádek u Dobrkovic (existovaly tam ještě řadu let po druhé světové válce) přečerpávacím zařízením přes kopec do zámecké zahrady. Schindlerův projekt tedy počítal s vyvedením vody na návrší tehdy nazývané Na čihadlech (chytávali se zde na lep a do sítí malí ptáci), dnes řečený Ptačí hrádek, odkud by se voda vedla samospádem do zámeckého rybníka.

Návrh důlního správce kníže schválil - a tak se od počátku září 1730 nejprve hloubil příkop vedoucí do bývalého Dobrkovického mlýna k sádkám, kudy byla přiváděna voda: zedníci připravovali zděné základy a tesaři dělali přípravné práce ve svém oboru.

Nejdůležitějším zařízením byly čtyři mosazné sací roury a ventily, na jejichž zhotovení byla uzavřena smlouva s českobudějovickým zvonařem Jiřím Václavem Kollerem. Technický systém Schindlerova stroje spočíval v činnosti vodního kola, uvádějícího do pohybu mohutný železný píst v každé sací rouře. Nasávaná voda byla ventily vytlačena do potrubí vedoucího od stroje až k přečerpávací věži na vršku. Do konce roku 1730 byl zámecký rybník také vyčištěn a lépe vydlážděn (toto dláždění spočívající ve velkých kamenných tabulích bylo zničeno v padesátých letech bagrováním rybničního dna).

U budovy pro stroj byly dokončeny základy, komora a věž. Na jaře roku 1731 bylo zhotoveno velké hnací vodní kolo a zvonař dodal smluvené zařízení. Po nutných opravách a úpravách (například dřevěné roury do přečerpávací věže nevydržely tlak a musely být nahrazeny kovovými) byl stroj dán do stálého provozu 19. listopadu 1731. Dodával do zahrady za 24 hodin 3000 věder čili asi 1700 hektolitrů vody.

Stroj byl v kraji na svou dobu naprosto nevídaným zařízením, na které se jezdili lidé dívat z daleka. Přišlo-li k tomuto místu tolik lidí, bylo třeba se postarat o jejich občerstvení. Tím bylo v první řadě pivo, které zde zprvu v dřevěné boudě prodával místní knížecí pivovar.

Přečerpávací zařízení, jehož součástí byla velká zásobní komora na Ptačím hrádku, bylo zrušeno v roce 1827. Komoru zarostlou stromy je možno vidět dodnes; z technického zařízení ani stavby se nedochovalo nic, vodovodní roury vedoucí z vršku do zámecké zahrady jsou snad dosud ukryty v zemi.

Ze skromného občerstvovacího zařízení se během doby stalo oblíbené nedělní výletní místo českokrumlovských měšťanů a bylo v dvacátých letech nahrazeno bytelnou zděnou budovou s výčepem a tanečním sálem. Konávaly se zde pravidelné střelecké závody spolku ostrostřelců, taneční zábavy, ba dokonce plesy.

Restaurace U vodotrysku či pouze Vodotrysk existovala až do konce roku 1950, kdy tam byly nedělní taneční zábavy pro opakující se rvačky vojáků z místní posádky s civilisty zakázány.

Další informace:
Zámecké vodovody

(jo)