Znaky v areálu zámku Český Krumlov

V nové a novější době se u obytných domů orientujeme podle popisných čísel. Ve starší a staré době plnila tuto orientační funkci domovní znamení, případně jiná ikonografická označení, která měla nějaký vztah k majiteli domu. Určitou obdobou těchto domovních znamení jsou také rodové znaky majitelů paláců, zámků a hradů, které v mnoha případech do dnešní doby hlásají, komu budova kdysi náležela. Vystřídalo-li se držitelů několik, můžeme stát před stručnou, do kamene vytesanou, či jinak zvěčněnou historií příslušného objektu. Ta má pro běžného diváka mnohdy příchuť hádanky, poněvadž šlechtických rodů se v naší vlasti vystřídalo velmi mnoho a tomuto množství odpovídá také příslušný počet rodových erbů.

Zvyku podepsat se do vnějších zdí svého sídla se nevyhnuli ani držitelé českokrumlovského hradu a zámku. Komu druhý největší český hrad a zámek náležel, je dosti známé, podívejme se ale, kde všude na něm nalezneme ony podpisy. Stojíme-li před medvědím příkopem a před vstupní branou do tzv. Gardového nádvoří (dnes II. nádvoří zámku), máme před sebou pět různých erbů. Pro zachování časové posloupnosti se nejprve budeme věnovat tomu nejmenšímu a nejstaršímu, ale možno říci také nejpěknějšímu a nejcennějšímu, poněvadž v heraldice, což je věda o rodových znacích, platí, že čím je jednodušší erb, tím je starší rod. V našem případě jeden z nejstarších českých panských rodů - Rožmberkové, kteří získali Český Krumlov po vymření pánů z Krumlova, svých blízkých příbuzných z kmene Vítkova. Náš znak je ale z doby mnohem pozdější a nemá svou původní podobu. Stříbrný (bílý) štít s červenou pětilistou růží nosily všechny generace Rožmberků od počátku své existence až do poloviny 50. let 16. století. Předposlední mužský člen rodu, Vilém z Rožmberka, začal po roce 1556 používat upraveného znaku, který měl podobu znaku italského rodu Orsini. Zcela vybájeným a nepodloženým tvrzením o svém příbuzenství se jmenovaným italským knížecím rodem usiloval Vilém z Rožmberka o zvýšení slávy a lesku svého rodu na dvoře českých králů z rodu Habsburků, na kterém se tehdy začala prosazovat cizozemská šlechta. Vilémův znak: štít dělený zlatým břevnem, na němž někdy bývá černý hrad, horní pole stříbrné (bílé) s červenou pětilistou růží, dolní pole stříbrné se třemi šikmými červenými pruhy. Znak na kamenném obložení vstupní brány do nádvoří rožmberského Dolního hradu, pozdějšího Gardového nádvoří, tam spočívá od roku 1577. Stejný znak ze stejné doby zdobí kamenné obložení vstupní brány na straně z nádvoří.

Nad rožmberským znakem na vnější části brány jsou erby Jana Antonína I. z Eggenberku a jeho manželky Anny Marie, rozené markraběnky braniborské. Tyto znaky, zhotovené zvláštní štukatérskou metodou, nahradily v roce 1646 červenou mramorovou desku s vytesaným dvouhlavým orlem, císařským znakem, kterou tam zasadili na příkaz císaře Ferdinanda II. v roce 1620. Nedochovaná mramorová deska krátkou dobou své existence symbolizovala císařskou epizodu v historii Českého Krumlova.

Petr Vok z Rožmberka totiž prodal v roce 1601 českokrumlovské panství císaři Rudolfovi II. Habsburskému, po němž ho převzal císař Matyáš a císař Ferdinand II. Posledně jmenovaný věnoval Český Krumlov v roce 1622 Janu Oldřichovi z Eggenberku na úhradu svých finančních pohledávek u něho. Poněvadž Jan Oldřich na českokrumlovském zámku téměř nepobýval, nepovažoval zřejmě za nutné umístit na něm svůj rodový znak. Jeho syn Jan Antonín tam také sice trvale nesídlil, ale otcovo opomenutí v tomto směru v roce 1646 napravil. Stojíme-li čelem k bráně, máme po levé ruce znak Eggenberků: čtvrcený štít má na prvním poli pět pětilistých růží (Český Krumlov), na druhém poli orlici s korunkou na hlavě (Postojna v Jugoslávii), na třetím poli kotvu (Ptuj v Jugoslávii), na čtvrtém poli kolo (Radgona=Radkersburg ve Štýrsku), ve středu srdeční štítek se třemi havrany s korunkami na hlavách, nesoucími v zobácích korunu (původní rodový eggenberský znak). Erb vedle něho patřil braniborským markrabatům. Dvakrát polcený a třikrát dělený štít má na prvním poli lva (Norimberk), na druhém až devátém poli se střídají pruský orel, braniborský orel s pomořanským gryfem, štětínským gryfem, wendenským gryfem a kašubským gryfem, na jedenáctém poli je polovina lva nad zdí (Rujana), desáté a dvanácté pole jsou bez obrazu - na desátém poli neměl být obraz, bylo prosté červené, na dvanáctém poli měl být hohenzollerský znak (čtvrcený štít - 1. a 4. pole stříbrné, 2. a 3. pole černé). Podoba znaku není zcela přesná, neobsahuje totiž všechny prvky znaku braniborských markrabat z poloviny 17. století, jak je můžeme spatřit na jedné z pečetí Anny Marie Braniborské, manželky Jana Antonína I. z Eggenberku.

Dva poslední znaky před medvědím příkopem jsou umístěné na zbytcích opevnění z počátku 17. století. Štíty s erby jsou terakotové a na svých místech stojí od roku 1743. Patřily Josefovi Adamovi ze Schwarzenberku a jeho manželce Marii Terezii, rozené z Liechtensteinu. Josef Adam byl druhým Schwarzenberkem na českokrumlovském zámku po svém otci Adamu Františkovi, který ho v roce 1719 zdědil po Eggenbercích. Stojíme-li čelem k medvědímu příkopu, máme po levé ruce znak Schwarzenberků v jeho konečné podobě: čtvrcený štít má na prvním poli tři svislé pruhy (původní znak Seinsheimů-Schwarzenberků), na druhém poli tři špice (Sulz v Německu), na třetím poli hořící ostrov (Brandis v Německu), na čtvrtém poli hlavu Turka s havranem (na paměť vítězství Adolfa ze Schwarzenberku na Turky u Rábu), na prvním poli srdečního štítku věž na černé hoře (Schwarzenberg v Německu), na druhém poli tři snopy (Kleggau v Německu). Po naší pravé ruce je znak Liechtensteinů: čtvrcený štít má na prvním poli slezskou orlici, na druhém devětkrát děleném poli část routového věnce (Sasko), třetí pole je červeně a bíle polcené (Opavsko), na čtvrtém poli je orlice s korunovanou hlavou (Schellenberg v Německu), mezi třetí a čtvrté pole je vsunut klín s loveckým rohem (Jägerndorf v Německu), srdeční štítek je zlatě a červeně dělen (původní rodový znak Liechtensteinů).

Na bývalých pevnostních valech je směrem doprava od terakotových znaků umístěna malá deska z roku 1620 se znakem velitele císařské posádky českokrumlovského hradu v době třicetileté války Ferdinanda Carratiho z Carrary, oznamující, že jmenovaný zastával uvedenou funkci.

Znak Viléma z Rožmberka ze 2. poloviny 70. let 16. století a znaky Jana Antonína z Eggenberku a Anny Marie Braniborské z roku 1646 se opakují ve výše popsané podobě také nad vstupní branou do kryté chodby, vedoucí z Gardového nádvoří na třetí nádvoří ( Chodba spojující II. a III. nádvoří zámku Český Krumlov). Kamenné obložení brány při vyústění chodby na třetí nádvoří zdobí erb Viléma z Rožmberka s připojeným letopočtem 1577).

Dvě kamenné pětilisté rožmberské růže jsou také u podstřešního okna nad vstupní bránou do kryté chodby z Gardového nádvoří.

Arkýř z roku 1513 na čtvrtém nádvoří nese tři nejstarší erby na českokrumlovském hradě. Stojíme-li čelem k arkýři, máme po levé straně štít se znakem pánů z Kravař (zavinutá střela), ve středu klasický rožmberský znak, po pravé straně znak pánů z Pernštejna (zubří hlava). Rožmberský znak patřil Petrovi IV. z Rožmberka, kravařský znak jeho manželce Elišce z Kravař a pernštejnský znak Petrovu blízkému příteli a někdejšímu poručníkovi Elišky z Kravař Vilémovi z Pernštejna. Kravařský a pernštejnský znak jsou vytesané také do krakorců, podpírajících arkýř.

Nad východem z průchodu ze čtvrtého nádvoří na Plášťový most je velký schwarzenberský znak z 60. let 18. století, kdy stál v čele rodu Josef Adam ze Schwarzenberku.

(ak)