Renesanční přestavby českokrumlovského zámku a jeho interiéry

Životní styl prvního mezi českými pány a nejvyššího zemského úředníka si žádal mimo jiné také reprezentativní sídla. V době vlády Viléma z Rožmberka zůstal hlavní rožmberskou rezidencí českokrumlovský zámek, byl dobudován pražský palác na Hradčanech, sloužící svému majiteli při jeho častých pobytech v sídelním městě Českého království, generální přestavbou prošla Leptačská tvrz, jejímž výsledkem byl kouzelný letohrádek Kratochvíle, určité stavební úpravy prodělal také třeboňský zámek.

Velmi výstižně shrnul tuto oblast zájmu předposledního rožmberského vladaře v samém závěru jeho životopisu Václav Březan, když napsal: "A zvláštní líbost jměl v stavění. Pročež hrad Krumlov starý, nepořádný, úzký, tmavý a neveselý, takměř ve všech místech rozšířil, přeformoval, v způsob veselý a prostranný vystavěti dal, takže kromě věže staré podobenství starého nezůstalo. V dolejším place naskrze zgruntu krásné stavení a pořádně dvoje klenutí, jedno na druhém, kdež zespod marštele a z druhé strany světnice, kuchyně a špižírna jest, a nahoře k úřadům hradským příhodní pokojové vyzdviženi. Item na zámku tudíž velmi ozdobný Hrádek a věž při něm okrouhlá, krásná a spanilá, jíž rovné tím způsobem a položením v Čechách nenachází se."

..

Centrem rožmberského dvora byl českokrumlovský zámek, který převzal Vilém v roce 1551 jako středověký hrad (Zámek Český Krumlov v období gotiky). Někteří badatelé se domnívají, že jeho věrnou podobu z první poloviny 16. století zachycují kopie nedochovaného originálu obrazu, známého pod názvem Dělení růží (Obraz Dělení růží). Od počátku šedesátých do konce osmdesátých let 16. století prošel českokrumlovský hrad výraznými stavebními úpravami, které zcela změnily jeho podobu z první poloviny 16. století a daly vzniknout renesančnímu zámku.

Nejnovější částí českokrumlovského horního hradu v době nástupu Vilémovy vlády bylo jižní křídlo při druhém nebo též zadním nádvoří (Zámek č. p. 59 - Horní hrad), postavené v roce 1513 za Petra IV. z Rožmberka. Z náznaků v pramenech lze předpokládat, že stavební úpravy se tehdy dotkly i tamního západního a severního křídla.

Zámeckým traktům kolem tohoto zadního nádvoří byla ve Vilémově době jistě také věnována patřičná péče, hlavně výzdobě nádvorní fasády. V osmdesátých letech 16. století se tam stavěla nová komínová tělesa. O úpravách tamních interiérů nelze vůbec pochybovat, stačí nahlédnout do inventáře zařízení zámeckých pokojů z roku 1600. Víme, že generální přestavbou prošla přízemní prostora pod tehdejší Zelenou světnicí, dnešním Maškarním sálem, kde nechal Vilém v roce 1563 zřídit novou velkou zámeckou kuchyni. Předtím tam byl zřejmě čeledník.

Hlavní stavební aktivitu soustředil Vilém z Rožmberka na IV. nádvoří zámku Český Krumlov. Počátkem šedesátých let 16. století byl prostor nádvoří uzavřen postavením severního křídla, v jehož patře vznikla vysoká a rozlehlá Erbovní světnice. Schodiště při Erbovní světnici bylo v sedmdesátých letech 16. století propojeno chodbou, vedoucí přes nově vybudovaný prampouch, s vladařovými pokoji a s kaplí.

Fresková výzdoba IV. nádvoří zámku Český Krumlov (16. stol.)

V téže době prodělávalo výrazné stavební úpravy také jižní křídlo předního nádvoří (III. nádvoří zámku Český Krumlov), v jehož prvním patře zaznamenáváme vedle kaple dva nové pokoje, od roku 1600 známé pod označením Pelikánové, a ve druhém patře Císařské neboli Zlaté pokoje. V zámecké kapli se také musely dít nějaké stavební změny, poněvadž roku 1576 byla nově vysvěcena tehdejším pražským arcibiskupem Antonínem Brusem z Mohelnice.

Viditelným svědkem toho, že v sedmdesátých letech 16. století se přestavovalo nebo dostavovalo východní křídlo, je letopočet 1577, vytesaný do kamenného svorníku nad vstupní branou do I. nádvoří.

V osmdesátých letech 16. století dokončoval Baldassare Maggi z Arogna stavební práce na I. nádvoří horního zámku, spočívající ve vyrovnání všech tamních střech do stejné úrovně. V osmdesátých letech probíhaly také stavební úpravy v některých pokojích, které byly opatřeny novými, patrně většími okny.

Do počátku osmdesátých let lze také zařadit vznik přístavby třetího patra nad fraucimorem, dnes známého pod označením muzikantské pokoje. Jestliže totiž Václav Březan napsal, že 1. ledna 1581: "... paní kněžna (tj. Anna Marie Bádenská) na Krumlově zatím byla ráčila a do nových horních pokojů v fraucimoru stěhovala se...", nemohlo se jednat o jiné prostory, poněvadž nový fraucimor (ve druhém patře nad vladařovými pokoji) je zmiňován spolu se starým fraucimorem (v prvním patře vedle znakové chodby) již v inventáři českokrumlovského zámku z roku 1545. Inventáře z počátku 17. století potom také zcela jasně hovoří o hořejším fraucimoru nad pokoji fraucimoru.

Rožmberský vladař byl ve své touze po rozšíření a zkrášlení českokrumlovské rezidence prostorově značně omezen. Poloha horního hradu na skále neumožňovala žádné rozsáhlé přístavby, proto se soustředil na přestavbu stávajícího hradu. Volnější pole působnosti v tomto ohledu poskytovalo místo při starém Hrádku, na kterém vznikl tzv. dolní zámek, ale o něm až dále.

S lítostí musíme konstatovat, že eggenberské přestavby v osmdesátých letech 17. století a schwarzenberské přestavby na počátku druhé poloviny 18. století neponechaly mnoho nedotčených interiérů z doby Viléma a Petra Voka z Rožmberka.

Pokusme se podívat, jak byly členěny prostory horního českokrumlovského zámku na konci 16. století. Přízemní a sklepní prostory budov okolo obou nádvoří horního zámku sloužily provozním účelům. Například v západním křídle zadního nádvoří zámku pod dnešním Maškarním sálem byla tehdy nová zámecká kuchyně, z níž vedly později zazděné dveře do průchodu u mostu Na plášti. Naproti těmto zazděným dveřím je vchod do tzv. Václavského sklepa, v jehož horní části byl ve druhé polovině 16. století starý zámecký pivovar. Přízemní a sklepní místnosti křídla mezi oběma nádvořími sloužily k ukládání cenných předmětů a stříbrného nádobí. Dodnes se pro tyto sklepy používá označení Stříbrnice. V místě dnešních velkých vstupních dveří naproti Stříbrnici byly dveře do zámecké koupelny, nazývané lázeň nebo láznička. Dnes je na místě lázně vstupní vestibul. V přízemí severního křídla prvního nádvoří byl pod dnes zaniklou Erbovní světnicí nový čeledník (v prostorách tzv. Kapucínské chodby).

První a druhé patro horního zámku v sobě skrývalo obytné a reprezentační místnosti. Soukromé pokoje posledních rožmberských vladařů byly v prvním patře východního křídla při předním nádvoří (III. nádvoří zámku Český Krumlov). Dva pokoje, dnes označované jako rožmberské pokoje, ve kterých se zachovala dobová nástěnná renesanční malba (nástěnná malba v tzv. III. renesančním pokoji zámku Český Krumlov), sloužily tenkrát jako předpokoje. Dvě velké, nejvýchodněji položené místnosti z tohoto zámeckého křídla, umístěné poněkud asymetricky vedle sebe a oddělené starým šnekovým schodištěm, sloužily jako vladařova ložnice a pokoj. Později byly rozděleny stavebními příčkami na menší místnosti. Představu o jejich prostornosti si lze ale celkem snadno na místě samém vytvořit.

Z chodby před vladařovými pokoji bylo možno vejít do zámecké kaple v jižním křídle. Zámecká kaple byla propojena s vedlejším Pelikánovým pokojem. Do tohoto pokoje se dalo vejít také po šnekovém schodišti v jihozápadním rohu III. nádvoří zámku, ke kterému vedly dodnes existující dveře. Při Pelikánovém pokoji byla ještě jedna menší obytná místnost a komora. Tyto tři místnosti spolu se šnekovým schodištěm zanikly v osmdesátých letech 17. století a na jejich místě je dnes dolní část hlavního zámeckého schodiště vedle kaple.

Dlouhou dobu nebyl pojem Pelikánový pokoj vysvětlen. Naši předkové se domnívali, že místnost byla pojmenována po určité osobě tohoto jména. Vysvětlení poskytly zámecké inventáře. Stěny pokoje byly totiž potaženy textilními tapetami se vzorem těchto exotických ptáků.

Do vladařových pokojů a do kaple se dalo jít také od schodiště při zaniklé Erbovní světnici, kudy se dnes vchází do rožmberských pokojů. Erbovní světnice, dnes bychom pro ni použili spíše označení sál, byla postavena počátkem šedesátých let 16. století na místě staré obranné zdi na severní straně III. nádvoří zámku. Sál zaujímal první a druhé patro tohoto zámeckého křídla, byl dlouhý asi 22 metrů a široký téměř 9 metrů. V podstropní části mezi horními kulatými okny byly na stěnách namalovány velké ozdobné štíty s erby, podle nichž dostal sál svůj název. Stěny Erbovní světnice pokrývaly ozdobné kožené tapety, v jejím čele visel rožmberský znak ovinutý rudohnědým sametem a damaškem zlaté barvy. Na stropě visely dva mosazné lustry.

Podrobněji jsem popsala Erbovní světnici ze dvou důvodů: jako ukázku dobového interiéru slavnostního sálu, hlavně však pro to, že již neexistuje. Sál byl v letech 1747-1748 zrušen, jeho vysoký prostor předělen na dvě patra, ve kterých vzniklo několik menších pokojů. V úrovni dnešního druhého patra někdejší Erbovní světnice lze na zdi spatřit zbytky maleb ozdobných štítů s nezachovanými erby.

Z Erbovní světnice se dalo vejít do znakové chodby (Rožmberská znaková chodba), jejíž výzdoba navazovala na výzdobu sálu. Chodba existuje až do naší současnosti a lze v ní spatřit dobře zachované a restaurované dva erby Viléma z Rožmberka, erby jeho dvou prvních manželek, Kateřiny Brunšvické a Žofie Braniborské, erby jeho čtyř sester a jejich manželů - Anny z Rožmberka a Jáchyma z Hradce, Alžběty z Rožmberka a Jindřicha ze Švamberka, Bohunky z Rožmberka a Jana Popela mladšího z Lobkovic, Evy z Rožmberka a Mikuláše Zrinského.

Schodiště ze znakové chodby vede do dalšího velkého zámeckého sálu, v době posledních Rožmberků nazývaného prostě palác. Dnes je označován jako Zrcadlový sál. Ten zaujímá první patro severního křídla IV. nádvoří zámku. Západní křídlo v sobě skrývá na úrovni prvního patra někdejší Zelenou světnici, dnešní Maškarní sál. O paláci a Zelené světnici se poprvé zmiňuje pozůstalostní inventář Petra V. z Rožmberka z roku 1545.

V prvním patře jižního křídla při IV. nádvoří byl Královský pokoj, velká místnost se zachovanými krásnými arkýřovými okny do nádvoří a na řeku Vltavu.

Z jižní strany znakové chodby bylo možno vejít do tzv. starého fraucimoru, poprvé připomínaného ve výše zmíněném inventáři z roku 1545.

Ve druhém patře východního křídla u I. nádvoří byly nad vladařovými pokoji místnosti fraucimoru. Přístup k nim byl možný buď po schodišti od Erbovní světnice, nebo po starém šnekovém schodišti od vladařových pokojů. Tyto místnosti byly izolovány od ostatních prostor ve výši druhého patra.

Šnekové schodiště od Pelikánového pokoje vedlo do dvou velkých Císařských pokojů ve druhém patře. Z prvního z nich byl vstup do oratoře zámecké kaple. Druhý umožňoval spojení s dalšími místnostmi druhého patra, z nichž nejvýznamnější byly dva prostorné Markrabské pokoje na konci jižního křídla při IV. nádvoří.

Ze druhého Císařského pokoje se také dalo projít kolem staré jídelny do severního a západního traktu u IV. nádvoří, kde nebyly již žádné pozoruhodnější místnosti, snad s výjimkou velké prostory nazývané "pod krovy nad Zelenou světnicí", která byla později přestavěna a jejíž součástí je i dnešní obrazová galerie.

Budovy tzv. dolního zámku byly postaveny v letech 1577-1578 a zajímavým způsobem spojily horní zámek s Hrádkem přes dnešní Máselnici, původně předsunutou obranně-komunikační stavbu pro vedlejší přístup do hradu (hlavní vjezd byl tenkrát od mostu Na plášti). Na tomto starém předhradí stály původně hospodářské objekty. Novostavbu nazývali od počátku buchhalterií (Zámek č. p. 59 - Nové purkrabství), podle jednoho z úřadů správy rožmberského panství, pro které byla určena. Přízemní prostory severního křídla dolního zámku sloužily provozním potřebám rožmberských úředníků. Byla tam například kuchyně a stáje. V sousední Máselnici (Zámek č. p. 59 - Máselnice), kteréhožto názvu se pro tento objekt používá až od 18. století, byla tehdy pekárna. První patro severního křídla, kde jsou dnes kanceláře pobočky Státního oblastního archivu, bylo rozděleno na pracovny a byty rožmberských úředníků. Mimo jiné tam měl svou místnost také Václav Březan. Kratší východní křídlo bylo v přízemí sídlem důchodenského úřadu a v prvním patře zmíněné buchhalterie čili hlavní účtárny. Dnes je na jejím místě zámecká knihovna. Při buchhalterii zaznamenaly zámecké inventáře z prvních let 17. století také bývalou "komoru Jeho Milosti páně", řečeno slovy současníka - pracovnu nebo kancelář dvou posledních rožmberských vladařů.

Na dolním zámeckém nádvoří (II. nádvoří zámku Český Krumlov) stojí zámecká věž s Hrádkem (Zámek č. p. 59 - Hrádek, Zámek č. p. 59 - Zámecká věž). Hrádek bývá považován za místo prvního sídla pánů z Krumlova. V 16. století sloužil jako skladiště zbraní a hospodářských nástrojů, na půdách byly sýpky. Rozsáhlá stavební činnost na českokrumlovském hradě se v sedmdesátých a osmdesátých letech 16. století nevyhnula ani tomuto objektu. Změnil se hlavně jeho vnější vzhled, když fasádu ozdobil v souladu s výzdobou nové kulaté věže figurálními a jinými motivy Bartoloměj Beránek-Jelínek.

Českokrumlovská zámecká věž zůstala ve své podstatě jediným výrazněji nedotčeným pozůstatkem Vilémových stavebních akcí na hradě. Vznikla přestavbou staré kulaté věže v sedmdesátých a osmdesátých letech 16. století jako svědek renesančního italského stavitelského umění Baltassara Maggiho. Novostavba věže musela být dokončena těsně před rokem 1590, kdy její fasádu zdobil Bartoloměj Jelínek. Tehdejší vzhled věže a Hrádku zachycuje výsek na portrétním obraze Jana z Pernštejna z roku 1591.

V lucerně zámecké věže spočívají již 400 let dva bezprostřední svědkové závěrečných prací na věži, hodinové cimbály. Větší z nich ulil v roce 1590 pražský zvonař Brikcí z Cinperka, menší prachatický konvář Jakub Wolfart v roce 1591.

Zámecká věž sloužila jako hláska, pozorovatelna a ve svých dolních prostorách jako vězení. Jižní strana II. zámeckého nádvoří byla tehdy nezastavěná.

Většina objektů na dnešním I. nádvoří zámku Český Krumlov stála již v 16. století. Tato rozlehlá prostora tehdejšího předhradí byla určena výhradně pro hospodářské účely. Těsně u příkopu, ve kterém se dnes chovají medvědi, navazovalo na Hrádek Staré purkrabství (Zámek č. p. 58 - Staré purkrabství). Budova na jižní straně sloužila jako stáje a sýpka, dům na protější straně byl rovněž sýpkou. Poněkud stranou severním směrem stál nový zámecký pivovar, postavený v roce 1560. Dále tam byly stáje a domek pro porážení dobytka.

Podstatnou část dnešní Jelení zahrady pokrývala hladina rybníka. Hlavní vjezd do horního zámku byl tenkrát po padacím mostě Na plášti. Za mostem byly stáje a různá skladiště.

Dnešní zámecká zahrada ještě neexistovala. Funkci okrasné zahrady pro odpočinek vrchnosti plnila panská zahrada na Novém Městě při řece Vltavě (Historické zahrady a parky v Českém Krumlově). Zahrada vznikla v šedesátých letech 16. století při vdovském sídle matky posledních Rožmberků, Anny z Rogendorfu. Toto bylo na přelomu 16. a 17. století včleněno do novostavby zbrojnice, ze které potom vznikl v roce 1625 nový knížecí pivovar.

Přestože zahrada ležela zcela mimo zámecký areál, bylo do ní možno jít přímo ze zámku, aniž by bylo nutno procházet ulicemi města Českého Krumlova. Z horního zámku byla totiž tehdy zbudována chodba (Spojovací chodba), vedoucí půdními prostorami Máselnice, buchhalterie, Hrádku, starého purkrabství, obou sýpek na předhradí, kláštera klarisek a minoritů u Latránu až do panského domu a zahrady na Novém Městě. Na několika místech, kde nestály budovy těsně vedle sebe, vedla chodba nově vybudovanými spojovacími oblouky. Chodba je dnes neprůchodná, ale její zbytky jsou stále snadno rozeznatelné.

(ak)

Další informace:
Zámek č.p. 59 - Nové purkrabství, restaurování renesančních nástěnných maleb
Zámek č.p. 59 - Hrádek, restaurování renesančních nástěnných maleb