Zkušební produkce v zámeckém divadle

Zkušební produkce v zámeckém divadle Český Krumlov, záběr v roce 1998 S postupujícími pracemi na obnově zámeckého divadla se Nadace barokního divadla zámku Český Krumlov stále častěji zamýšlí nad možnostmi jeho dalšího využití. Již dnes je jisté, že krumlovské zámecké divadlo v Českém Krumlově se stane jedním z mála míst na světě, kde bude možno v originálním barokním prostředí studovat a realizovat divadelní repertoár 17. a 18. století s využitím veškerých dobových interpretačních postupů. Nadace tedy usiluje nejen o obnovu budovy a jejího vybavení, ale ráda by využila jedinečnou příležitost poznávat a oživovat fenomén barokní divadelní kultury. Technické i stylové předpoklady unikátního a nejkomplexněji dochovaného barokního divadla pak přirozeně vysvětlují celkem nekompromisní příklon Nadace k tzv. autentické interpretaci barokní opery, tedy k interpretaci, která uplatňuje zdánlivě zastaralé historické hudební nástroje, dobové vokální a instrumentální techniky, jakož i barokní režijní a inscenační postupy včetně pohybu, mimiky a gestikulace zpěváků. Nadace barokního divadla již delší dobu soustřeďuje skupinu mladých interpretů - instrumentalistů a zpěváků sdružených v souboru "Cappella Accademica" - kteří si za cíl zvolili právě stylové provozování barokní opery.

V létě roku 1995 zahájila Nadace barokního divadla ve spolupráci s Památkovým ústavem České Budějovice, souborem Cappella Accademica a souborem Zámeckých divadelních mašinistů pravidelné provozní zkoušky v zámeckém divadle. Tyto zpočátku zcela neveřejné akce se postupně vyvinuly v malé zkušební produkce, při nichž odborníci, význačné návštěvy nebo sponzoři Nadace barokního divadla mohou shlédnou krátké výňatky z barokních oper.

To, co takové malé divadelní produkci předchází a samozřejmě i po ní následuje, lze z velké části nazvat činností badatelskou - hledáním odpovědí na otázky týkající se např. osvětlení, zvukových efektů, výběru kostýmů, líčení, užití scénických efektů, synchronizace výměn scénických dekorací, apod. Je-li nalezena odpověď, následuje její ověření a vyzkoušení přímo v prostoru barokního divadla. Poté přichází hodiny, dny, měsíce i roky práce, které je třeba k tomu, aby si interpreti osvojili dovednost zapomenutou již více než dvě stě let.

Zkušební produkce v zámeckém divadle Český Krumlov, záběr z orchestřiště

Takovýto postup platí rovněž v oblasti dobového hereckého projevu, který se principiálně liší od hereckého projevu dnešního. Narozdíl od moderního, převážně realistického pojetí spočíval barokní herecký styl v tom, že každý afekt a jejich střídání bylo podpořeno vhodným držením těla, výrazem tváře a gestikulací. Jakékoliv naturalistické zobrazení skutečného lidského chování nebo činnosti bylo považováno za nevhodné a málo umělecké. Zpěváci a herci byli vychováváni k tomu, aby předvedli viditelně a nanejvýš expresivně obsah textu a zapůsobili tak

Zámek Český Krumlov, zkušební produkce v zámeckém divadle - vystoupení souboru Cappella Accademica, srpen 1999, foto: Libor Sváček

na city diváků s toutéž silou, jakou na nás ještě dnes působí vypjaté pózy barokních soch, sousoší a obrazů. K tomu sloužil všeobecně přijímaný kodex pozic a pohybů, které byly bezprostředně vnímány a prožívány publikem - toto herecké umění mohlo být dokonce často mnohem působivější než text a hudba, takže "i hluchý by mohl rozumět, oč se jedná a zažívat spolu všechny vášně", jak můžeme číst v dobových popisech slavných herců nebo zpěváků. (Dnes je bohužel tato pohybová nauka mnoha soudobým režisérům natolik cizí, že často raději vynalézají všemožné akce ve snaze "oživit" barokní árie, přičemž ovšem jednají zcela proti jejich obsahu.)

Zkušební produkce v zámeckém divadle Český Krumlov, záběr v roce 1998

Chceme-li si osvojit interpretační praxi operního představení 18. století, nestačí zdaleka jen studovat dobový herecký a pěvecký styl, ale je třeba do výsledného obrazu zapojit celou řadu dalších prvků. Je to např. otázka dobových společenských konvencí, dvorské etikety, módy a estetických názorů vůbec. Ucelenou představu nemůžeme získat z jediného historického materiálu, ale je nezbytné shromáždit co nejvíce někdy zdánlivě s tématem nesouvisejících pramenů (dobové traktáty, dopisy, memoáry, kritiky a samozřejmě ikonografie).

Pro všechny zúčastněné interprety i badatele je ovšem podstatná především skutečnost, že mohou své dosavadní teoretické poznatky ověřit přímo v autentickém prostředí. Znamená to pro ně nejen veliký krok vpřed ve snaze pochopit problematiku barokního jevištního projevu v co nejširších souvislostech, ale také neustálou výzvu k dalšímu studiu.

(om)