Ostatky sv. Kalixta v zámecké kapli sv. Jiří

Zámek Český Krumlov, ostatky sv. Kalixta v zámecké kapli sv. Jiří, otevřený relikviář  Ostatky světců byly již od dob raného křesťanství chovány ve velké úctě, neboť představovaly přímé svědectví o existenci konkrétní, Bohem omilostněné a vyvolené osoby. Uctívání ostatků umožňovalo věřícím zažít bezprostřední fyzický kontakt s posvátnem. Zvláště v období středověku a později i v baroku se těla světců vystavovala v ozdobných schránkách k veřejné úctě v kostelech a kaplích.

Vzácné ostatky se nalézaly i v českokrumlovské zámecké kapli, poprvé připomínané roku 1334. Od 14. století zde byly uloženy cenné relikvie, jež se vystavovaly ve svátek Božího těla při každoroční slavnosti ukazování svatých ostatků, kterou po vzoru císaře Karla IV. zavedli i Rožmberkové v Českém Krumlově. Pro tuto slavnost se od roku 1410 dlouhodobě zapůjčily do kaple i ostatky sv. Jiljí a sv. Kalixta, pocházející z augustiniánského kláštera v Třeboni.

Jednalo se zřejmě o relikvie sv. papeže Kalixta I., který zemřel okolo roku 222 v Římě. I přes přirozenou smrt byl pokládán tento papež reformátor za mučedníka, neboť za svého života prošel mnoha útrapami, jež zkrátily jeho život. V 9. století došlo k vyzdvižení Kalixtových ostatků a k jejich následnému převezení do několika římských kostelů, do Neapole a do Francie. Část hlavy získal později i císař Karel IV., evropsky proslulý sběratel ostatků, jenž ji pravděpodobně daroval Rožmberkům. Relikvie sv. Kalixta, uložené ve schránce v podobě hlavy, se v kapli nacházely až do roku 1614, kdy byly odvezeny pryč. O jejich dalším osudu nemáme žádné zprávy.

Zámek Český Krumlov, ostatky sv. Kalixta v zámecké kapli sv. Jiří, lebka a tubus s ověřovací listinou z roku 1663

Shodou okolností se však po několika desítkách let objevují v českokrumlovské zámecké kapli relikvie stejnojmenného světce, které získal roku 1663 kníže Jan Kristián I. z Eggenberku od papeže Alexandra VII. Kostru světce a nádobku s jeho krví přivezl z Kyrenaiky v severní Africe (dnes Libye) biskup Ambrož Landucci, jenž také zároveň vydal listinu potvrzující pravost kosterních pozůstatků i krve tohoto mučedníka. Je tedy evidentní, že se nejedná o ostatky papeže Kalixta I., ale o relikvie dnes už neznámého mučedníka Kalixta ze severní Afriky, jež patřila mezi římské provincie. V době baroka se do Čech dostalo mnoho ostatků málo známých světců, které přiváželi ze svých zahraničních cest aristokraté a církevní hodnostáři. Úcta ostatků, pro dnešního člověka již těžko pochopitelná a bizarní, se stala jedním z typických projevů barokní vypjaté zbožnosti.

Zámek Český Krumlov, ostatky sv. Kalixta v zámecké kapli sv. Jiří, pergamen potvrzený biskupem Ambrožem Landuccim (1663) a arcibiskupem Janem Bedřichem z Valdštejna (1678) Pravost kostry a krve sv. Kalixta potvrdil roku 1678 také pražský arcibiskup Bedřich z Valdštejna, neboť bez souhlasu místního biskupa nemohly být relikvie veřejně uctívány v kapli. Při velkorysé přestavbě zámecké kaple v padesátých letech 18. století došlo ke zřízení zasklené skříňky nad svatostánkem na hlavním oltáři. Do skříňky vyložené červeným sametem byly poté umístěny bohatě ozdobené kosterní pozůstatky světce spolu s nádobkou, obsahující jeho krev. Ta poukazovala na Kalixtovo mučednictví, neboť prolil krev za svoji víru. Proto byla věnována jejímu uchování taková pozornost. U ostatků se také nalézala listina (autentika) potvrzující jejich pravost.

V Českém Krumlově byly díky pozoruhodné shodě okolností uctívány ostatky pravděpodobně dvou stejnojmenných světců, z nichž jeden představoval římského papeže a druhý neznámého mučedníka ze severní Afriky.

(zp)