Restaurování renesančních nástěnných maleb

Budova Hrádku s přilehlou Zámeckou věží na II. zámeckém nádvoří je považována za nejstarší část českokrumlovského hradu (Zámek Český Krumlov v období gotiky). Předpokládá se, že Hrádek byl od poloviny 13. století až do vybudování nového Horního hradu sídlem krumlovské a posléze rožmberské větve rodu Vítkovců. Současná podoba Hrádku s věží je výsledkem renesanční přestavby z konce 16. století, navržené pravděpodobně Baldassarem Maggim z Arogna, který tehdy působil ve službách Viléma z Rožmberka.1) (Renesanční přestavby zámku Český Krumlov)

Svou výstavností, dominantní polohou a skvělou malířskou výzdobou budil renesanční Hrádek od počátku značnou pozornost. Často se v této souvislosti připomíná pochvalné hodnocení rožmberského archiváře Václava Březana (+1618): "item na zámku tudíž velmi ozdobný Hrádek a věž při tom okrouhlá, krásná a spanilá, jíž rovné tím způsobem a položením v Čechách nenachází se."2) V zásadě stejně příznivě hodnotí Hrádek s jeho malířskou výzdobou i moderní doba.3)

Restaurování nástěnných maleb na fasádách Hrádku navázalo v roce 1995 na obnovu zámecké věže a bylo dokončeno v roce 1998. Předem byly zpracovány průzkumy a ikonografické analýzy 4) potřebné k rozhodování o koncepci restaurování. Stavebně historický průzkum a průzkum archivních pramenů shodně doložily, že minimálně již od doby pozdní gotiky sloužil Hrádek pouze ke skladovým účelům a že si tuto funkci překvapivě uchoval i po rozsáhlé renesanční přestavbě a velkorysé fasádní malířské výzdobě.

V roce 1462 například vladař Jan z Rožmberka žádá krumlovského purkrabího, aby poslal jeho sestře Anežce " varhánky na malém Hrádku v menší komoře o jedněch měškách a s pozlacenými trůbami." 5) V inventáři z r. 1545 se píše: Na malém Hrádku toto jest: 284 oštěpů, 226 sudlic...625 džberů žita na jedné půdě a hrách jinde." 6) Podobné záznamy lze číst i v inventářích z konce 16. a začátku 17. století.

Oproti relativně spolehlivě doloženému způsobu využití budovy Hrádku zůstávala ikonografická interpretace jeho malířské výzdoby otevřenou otázkou. Někteří badatelé se domnívali, že výzdoba Hrádku má symbolický či alegorický význam. Jeden z autorů např. konstatuje, že "v případě fresek Hrádku je možné uvažovat o zpodobení vládců pozemského světa, korunované na lunetové římse iluzivními poprsími slavných osobností, které se svým věhlasem ocitly už na pomezí božské sféry."7)

Na druhé straně existuje názor, že úkolem malířů bylo pouze iluzivně architektonicky a dekorativně dotvořit jinak relativně strohé fasády Hrádku. Figury, jejichž význam je nejasný, přitom tvoří podstatnou složku malířské výzdoby Hrádku. Průzkum zčásti přímo doložil a zčásti na základě opakovaných motivů odvodil, že v lunetách hlavní římsy bylo namalováno 54 mužských i ženských hlav, ve velkých nikách mezi okny obou pater 31 stojících postav v nadživotní velikosti, nad okny prvního patra 12 putti v mírně podživotní velikosti a nad soklovou částí 21 bust v mušlových nikách.

Při rozhodování o závazné koncepci 8) restaurování se zvažovaly tři základní možné přístupy:

1. Konzervace dochovaných renesančních omítek a maleb s doplněním neutrálně tónovaných omítek v místech, kde se původní nedochovaly.
2. Restaurování dochovaných maleb a návazné malířské rekonstrukce opakujících se architektonických motivů v místech, kde se původní malby nedochovaly. Figurální motivy by nebyly rekonstruovány.
3. Restaurování dochovaných maleb a celková rekonstrukce architektonických i figurálních motivů v plochách, kde se původní malba nedochovala.

U každé z těchto variant připadaly v úvahu modifikace. V prvním případě by bylo možné nad rámec pouhé konzervace uplatnit v odůvodněných případech lokální nebo napodobivé retuše dochovaných maleb. U druhé a třetí varianty by se zvažovala míra retuší originálu a tomu odpovídající tvarová propracovanost a barevná intenzita rekonstrukcí.

Po vyhodnocení restaurátorského průzkumu a následných konzultacích všech zúčastněných odborníků byla jako závazná koncepce zvolena třetí varianta. Během diskusí totiž postupně převládl názor, že základní struktura malířské výzdoby Hrádku spočívající v rytmickém opakování architektonických a figurálních prvků byla spolehlivě rozpoznána, a že rehabilitace její estetické a iluzivně architektonické funkce je žádoucí, jak vzhledem k architektonickému výrazu Hrádku, tak s ohledem na výtvarný kontext s obnovenou věží a malířsky pojednanými fasádami v areálu zámku. Problematická otázka figurální složky maleb byla řešena kompromisně. Postavy byly do rekonstrukcí zahrnuty jako iluzivně skulpturální prvky výzdoby, jejichž absence by zcela narušila základní formální strukturu díla. Důraz byl položen na formální stránku, tj. přesvědčivou evokaci typiky renesančních postav, gest a kostýmů, zatímco na obsah figurálních motivů autoři koncepce rezignovali, aniž by ale problematizovali další výzkum v tomto směru.

Restaurování probíhalo tak, že na fasádách Hrádku byl postupně proveden restaurátorský průzkum, který byl posléze aktualizován při jednotlivých etapách restaurování. Práce začaly na nejlépe dochované jižní fasádě v roce 1995. Na jižní straně se malby dochovaly v rozsahu téměř 2/3 plochy fasády. Restaurátoři zde nejdříve restaurovali původní malby, jejichž dochovaný stav s minimálními retušemi byl měřítkem pro tvarovou a barevnou intenzitu rekonstrukcí. Pro figurální a některé iluzivně architektonické rekonstrukce byly připraveny kartony 1:1, které byly před provedením maleb komisionálně schvalovány. Podobně se postupovalo na východní fasádě. Na západní a severní fasádě byly z důvodu komplikovanější situace připraveny nejdříve výtvarné návrhy pro celou fasádu v menším měřítku. Teprve po jejich schválení byly postupně vytvářeny jednotlivé kartony jako v případě jižní a východní fasády. 9)

Výsledky průzkumů a poznatky získané během restaurování při bezprostředním kontaktu s původními malbami jsou v současné době podrobně vyhodnocovány a budou předmětem samostatné rozsáhlejší studie. Zatím lze činit pouze předběžné závěry: Zásadním zjištěním je skutečnost, že fasáda Hrádku pravděpodobně nikdy neprošla celkovou opravou, která by vážně komplikovala interpretaci dochovaných maleb. Jediným problémem proto zůstává i nadále torzální stav originálu, způsobený přirozeným stárnutím fasády. V souvislosti s diskutovaným ikonografickým programem maleb je možné konstatovat, že nikde na fasádě se nepodařilo zachytit ani jediný nápis nebo atribut, který by figury blíže ikonograficky určoval. Tato skutečnost je při porovnání s formálně příbuznými malířskými díly z období renesance zarážející a nepodporuje příliš ty interpretace maleb na Hrádku, které uvažují o jejich zvláštním ikonografickém programu. Jako důležité se ukazuje také zjištění, že hlavy v lunetách hlavní římsy mají často zjevně karikované rysy a některé se dokonce opakují. Tento poznatek vážně zpochybňuje názor, že obrazy v lunetách zobrazují "poprsí slavných osobností, které se svým věhlasem ocitly už na pomezí božské sféry." 10)

Vezme-li se v těchto souvislostech v úvahu skutečnost, že Hrádek sloužil v době před i po renesanční úpravě jako sklad, bude snad možné uvažovat o tom, že volba malířské výzdoby Hrádku měla mnohem prozaičtější pozadí, než se doposud předpokládalo. Lze se domnívat, že hlavním úkolem malířů bylo relativně rychle a levně zkrášlit a iluzivně architektonicky dotvořit jinak strohou budovu Hrádku. Malíři přitom bohatě využili dobový repertoár iluzivně architektonických a figurálních motivů, který byl k dispozici v hojně užívaných vzornících, a který si malíři bravurně osvojili při předcházejících zakázkách. Koncept výzdoby mohl navrhnout architekt renesanční přestavby Hrádku nebo malíři sami. Tyto úvahy jsou ovšem pouze předběžné a bude je nutné potvrdit dalším studiem.

(pp)

Poznámky:

1. Informace o stavebním vývoji Hrádku shrnují: Jan Muk, Luboš Lancinger, Český Krumlov, Stavebně historický průzkum č.p.59 Hrádek, Praha 1990, strojopis uložený v kanceláři ředitele SHZ Č.Krumlov, Jarmila Krčálová, Renesanční stavby Baldassara Maggiho v Čechách a na Moravě, Praha 1986.
2. Václav Březan, Životy posledních Rožmberků I,II, editor J. Pánek, Praha 1985.
   
3. K nástěnným malbám Hrádku viz: Jarmila Krčálová, Renesanční nástěnné malby zámku v Českém Krumlově, in: Umění, XVI, 1968, str. 357 - 379. Jan Müller, Zámecká sídla, in: Dvory velmožů s erbem růže, Praha 1997.
   
4. Jan Muk, Luboš Lancinger, cit. dílo v pozn. 1. Restaurátorský průzkum Hrádku, Státní restaurátorské ateliéry, Praha 1987, strojopis v archivu Státního památkového ústavu v Č. Budějovicích. Novotný Josef a Petr, Říha Jiří a Vladimír, Severa Jan, Průzkum nástěnných maleb na fasádě Hrádku, 1995, archiv Státního památkového ústavu v Č. Budějovicích, arch. č. 1474, 1475. Anna Kubíková, Archivní průzkum pro Hrádek v areálu českokrumlovského hradu a zámku, nedatováno, strojopis v archivu Státního památkového ústavu v Č. Budějovicích. Jan Müller, Nástin ikonografie Hrádku českokrumlovského zámku, Č. Krumlov 1995, strojopis v archivu Státního památkového ústavu v Č. Budějovicích.
   
5. Viz: Anna Kubíková, cit. dílo v poznámce 4.
   
6. Tamtéž.
   
7. Jan Müller, cit. dílo v pozn. 3, str. 34.
   
8. Za koncepci a památkový dohled při restaurování odpovídají Pavel Jerie SÚPP Praha a Mgr. Petr Pavelec Státní památkový ústav v Č. Budějovicích. Do diskuse dále aktivně zasahovali dr. P. Plavko, doc. V. Girsa a celý tým restaurátorů.
   
9. Restaurátorské zprávy autorů J. Severy, V. Říhy, J. Říhy, J. Novotného a P. Novotného jsou spolu s výtvarnými návrhy a kartony uloženy v archivu Státního památkového ústavu v Č. Budějovicích.
   
10. Viz cit.dílo v poznámce č.3.
    

Další informace :
Zámek č.p. 59 - Hrádek
Zámek č.p. 59 - Zámecká věž
Zámek č.p. 59 - Nové purkrabství, restaurování nástěnných maleb
Zámek Český Krumlov v období renesance
Renesanční přestavby zámku Český Krumlov
Bartoloměj Beránek - Jelínek
Obnova zámku Český Krumlov v současnosti a v nejbližších letech