Výsledky restaurování a rekonstrukce zámecké věže v Českém Krumlově

Mezi významné konkrétní úkoly památkové péče současnosti lze bezpochyby zařadit obnovu dominanty Českého Krumlova - válcové zámecké věže (Zámek č.p. 59 - Zámecká věž) Hrádku [1] (Zámek č. p. 59 - Hrádek). Dále se zaměříme na ojedinělou součást této akce - obnovu malované renesanční výzdoby průčelí věže, realizovanou v roce 1993.

Celková obnova věže na Státním hradu a zámku Český Krumlov a především restaurátorské a rekonstrukční malířské výzdoby fasády věže byla nejvýznamnějším projektem v novodobé historii areálu zámku Český Krumlov. (Obnova zámku Český Krumlov v současnosti a v nejbližších letech).

Počínaje metodikou obnovy, předprojektovou přípravou, studiem archivních materiálů, dochované ikonografie, restaurátorským průzkumem omítkových vrstev, barevnosti fasády, výtvarného řešení fasády, laboratorních analýz, variantních návrhů řešení barevnosti, zpracování projektu a při realizaci vlastních prací byly využity soudobé poznatky na citlivý konzervačně restaurátorský přístup a v případě obnovy fasády pak vědecké restituce na základě získaných poznatků.

Výsledky práce byly posuzovány širokou laickou i odbornou veřejností a v roce 1994 získala obnova věže zámku Český Krumlov hlavní cenu v kategorii rekonstrukcí, cenu Grand Prix obce českých architektů. V roce 1997 byla věž vybrána na prezentaci české architektury pro mezinárodní výstavu "Architektura východní Evropy" v Lipsku.

Podrobnější informace o metodice, koncepci a průběhu prací na obnově zámecké věže byly publikovány v časopise Zprávy památkové péče, ročník LIV, 1994, článek je převzat v plném rozsahu a doplněn o fotodokumentaci z archivu Státního hradu a zámku Český Krumlov.

Na zámku v Českém Krumlově, stejně jako na řadě dalších staveb pánů z Rožmberka i z Hradce, působil významný renesanční architekt Baldassare Maggi z Arogna. Právě jeho dílo zhmotnilo velkorysý záměr Viléma z Rožmberka, směřující k postupné přestavbě narůstajícího gotického hradu v sídlo renesančního velmože na sklonku 16. století, jedno z nejrozsáhlejších a nejvýznamnějších u nás. (Renesanční přestavby zámku Český Krumlov). Charakteristickým rysem Maggiho koncepce bylo hmotné sjednocení jednotlivých budov, zdůraznění horizontálního členění kompozicí pravoúhlých sdružených oken, užití lunetových říms i bohaté plastické členění, často podepřené využitím bohaté freskové malby. V souvislosti s rozšiřováním a úpravami rezidence rožmberského vladaře bylo v 80. a 90. letech 16. století přebudováno i původní rodové sídlo Vítkovců - Hrádek (Zámek č.p. 59 - Hrádek). Palác byl v té době přestavěn na dvoupatrový jednolitý objekt s mohutnou lunetovou římsou, zásadní proměnou prošla i přilehlá válcová věž středověkého hradu.

Horní část věže byla upravena prolomením oken zvonicového patra, štíhlých otvorů sdružených do čtyř dvojic, a vložením plochých lizénových rámů z cihelného zdiva, vevázaného do původního kamenného těla věže. Nad touto úrovní vyzdvihl Baldassare Maggi z Arogna subtilní arkádový ochoz s toskánskými sloupy, zakrytý pultovou střechou, přisedající k zúženému válci tamburu. Věž byla završena novou helmicí, krytou měděnými pláty, se čtyřmi bohatě členěnými vikýři a lucernou. Celé průčelí, doplněné terakotovou plastickou výzdobou v úrovni parapetu ochozu, v nikách tamburu i na vikýřích, opatřil malovanou výzdobou rožmberský dvorní malíř Bartoloměj Beránek-Jelínek.

Architektonická kompozice malby s mohutnou bosáží ve spodních partiích, se zdůrazněním plastických tektonických prvků a iluzivním prolomením stěny malovanými nikami s figurální výzdobou, navazuje na další Maggiho stavby a svědčí o tom, že byla bezpochyby promyšlenou součástí záměru architekta a spoluvytvářela harmonický celek mimořádně působivého výrazu. Teprve použití malby mohlo realizovat koncepci, která by byla při užití plastických prostředků na masivním tělese původní stavby prakticky nerealizovatelná [2].

Přes dílčí překryvy stavebních činností v následujících dobách a přes přemalby nebo rozsáhlejší zásahy vyvolané opakovanými opravami nejvíce poškozených partií, je dodnes velkorysá koncepce architekta Maggiho zřetelně čitelná v celém kontextu českokrumlovského zámeckého areálu.

Pro téma příspěvku je důležité se zmínit o pozoruhodné malované výzdobě exteriéru Hrádku, dochované v rozsáhlejší ploše zejména na jižním průčelí, v částečně chráněných partiích pod lunetovou římsou v klínu severní fasády nebo v místech zcela skrytých (pultové zastřešení mezi bastionem a patou věže na jihovýchodě), na kterých je dobře patrná právě barevnost, rukopis i charakteristické stínování. Exteriér věže byl do postavení lešení nepřístupný. Nesliboval rozsáhlejší nálezy autentické výzdoby - s ohledem na velmi zvětralý povrch omítek a vzhledem k tomu, že při poslední velké opravě věže v roce 1947 byly zbytky původní omítky z velké části odstraněny, jak dokládají dochované fotografie.

Dostupný ikonografický materiál však po porovnání s dalšími prameny potvrdil existenci malované výzdoby věže včetně základního kompozičního rozvržení a použitých typů výtvarných prostředků [3]. Po jeho konfrontaci s patrnými fragmenty a po kritickém porovnání jednotlivých ikonografických podkladů se však ukázalo, že v této fázi není možné učinit jednoznačné závěry podmiňující rozhodnutí o pojetí obnovy. Zejména zřetelné rozdíly srovnávaných podkladů v proporcích, detailech i barevnosti, vyplývající z nestejnoměrné vypovídací kvality i měřítek jednotlivých zobrazení, nabádaly k opatrnosti při interpretaci.

Důležitou pomůckou byla možnost srovnávat zachycení dochovaných partií fasád Hrádku, zejména jižního průčelí, kde je dodnes čitelný jak kompoziční rozvrh, tak i pojetí detailů autentické výtvarné malířské výzdoby.

Vyjasnění problému finální úpravy exteriéru věže bylo samozřejmě podmíněno (tak jako v řadě dalších obdobných případů) provedením podrobného průzkumu celého pláště z lešení.

Detailní restaurátorský průzkum, realizovaný v několika fázích a doplňovaný v průběhu stavebních prací, odhalil mnoho překvapivých a velmi zajímavých skutečností a výrazně přispěl k hlubšímu poznání stavebního vývoje objektu a jeho renesanční tváře [4]. Pozornost se nejdříve soustředila na fragmenty malované výzdoby na závětrné straně tamburu nad pultovou střechou ochozu, které byly známy již z dálkových fotografií teleobjektivem. Na římsách a v edikule bylo možné zbytky výzdoby při bližším ohledání klasifikovat jako zafixovaný přepis původních maleb formou přemaleb, provedený zřejmě při některé z posledních oprav věže. Po sejmutí tenké, ale tvrdé vrstvy vápnocementového štuku na vikýřích a tamburu byla odhalena na mnoha místech původní, i když často velice poškozená omítková vrstva s autentickou malovanou výzdobou s velkou řadou pozoruhodných detailů. Díky doložené symetrii a rytmizaci prvků bylo možné vytvořit poměrně přesnou představu o úpravě celého tamburu a bohatě členěných vikýřů.

Průzkum doložil i původní pojednání archivolt, cviklů a římsy arkádového patra nad kamennými sloupy. Znovu se zde opakovalo výrazné dekorování římsy s kombinací motivu perlovce a vejcovce i červené mramorování. Výzdoba se dochovala v četných torzech opět na závětrné straně. Nálezy na vikýřích, tamburu i ochozu zmírnily dosavadní značnou nedůvěru k věrohodnosti nejdetailněji propracovaných ikonografických materiálů Karla Zenkera. Porovnání nálezů s vyobrazeními podepřelo hypotézu, že před polovinou 19. století bylo výzdoba (alespoň v této partii) velmi zřetelná.

Průzkum zvonicového patra věže přinesl jen málo nových zásadních informací. Nezakrytá přemalba zbytku červenobílé hrubě strukturované úpravy ve špaletě záklenku jednoho z oken byla doplněna jen nálezem malé plochy původní omítky v ploše stěny, pojednané červeně. Potvrzena byla ovšem autentičnost předsazených pásů lizénového systému, vsazeného do vylámaných drážek ve středověkém zdivu věže. Z hlediska poznání stavební techniky renesančních mistrů bylo pozoruhodné zjištění kovaných obručí, jimiž byla před provedením nástavby věž obepnuta. Zejména cihlové plastické prvky měly na mnoha místech povrch velmi degradovaný povětrností - tato část věže byla patrně dlouhou dobu bez omítkových vrstev.

Řada ikonografických materiálů právě tuto partii věže zobrazuje velmi nepřesně (rozdíly jsou v detailech a v plastičnosti). Průzkum spodní kónické části věže - s ohledem na stav omítek, téměř zcela vyměněných v roce 1947 - přinesl nález jen malého fragmentu předrýsování bosáže. Její podoba je však doložena staršími nálezy v dolní části věže, zakryté pultovou střechou bastionu.

Veškeré nálezy byly podrobně dokumentovány a souhrnně zakresleny do plánu věže a byl zpracován základní rozvrh výtvarného řešení celého pláště věže s hypotetickými doplňky, včetně kompozice navazujícího jižního průčelí Hrádku [5].

Tyto materiály sloužily jako podklad pro rozhodnutí o celkové koncepci řešení obnovy věže a stanovení požadavků na propracování detailů. Následovalo zpracování podrobnějších barevných plánů v měřítku 1:50 a 1:25 a detailněji byly rozkresleny části výzdoby či vybraných prvků až v měřítku 1:1. Průběžně byly studovány analogie včetně ověřování záměrů přímo v materiálu in situ a proveditelnost alternativy prezentující průčelí věže s významnými nálezy malované výzdoby v celistvosti architektonického i výtvarného působení [6].

Rozhodnutí o výsledném řešení vyplynulo ze zhodnocení průzkumů, ikonografických podkladů a ověřovacích materiálů a z porovnání s analogiemi. Velice důležitým momentem bylo komplexní posoužení problému z hlediska památkového, architektonického, výtvarného a v neposlední řadě i technologického [7]. Realizovanou koncepci lze charakterizovat jako převážně vědeckou restituci. Dochované zbytky autentické výzdoby doplněné o kompletní rekonstrukci od bankálové římsy směrem výše a spodní partie věže s rekonstruovanou iluzivní malovanou bosáží byly dokomponovány v syntéze celkového výtvarného působení v úrovni zvonicového patra obnovou malovaného tektonického aparátu. Směřování k revokaci kompozice jako celku bylo voleno zejména s plným respektem k širším souvislostem a ke kvalitě daného prostředí (optický kontakt s průčelím Hrádku a velmi dobře dochovanou původní výzdobou, vazba na budovy Dolního a Horního hradu) a s ohledem na původní architektonický koncept architekta Maggiho. Proto byla velice pečlivě zvažována i otázka doplnění rozměrných nik figurálními motivy, přestože v přípravné fázi obnovy nebyl získán dostatek konkrétních informací. Zejména je třeba připomenout, že se nepodařilo zcela bezpečně rozluštit ikonografický program výzdoby a architektury věže. I když badatelé nabízejí řadu přímých vazeb mezi věží a osobou stavebníka - Viléma z Rožmberka, nedošlo k jednoznačné shodě o celém, zřejmě velmi bohatém programu.

Skutečnost, že doplnění figurální výzdoby zvonicového patra nakonec nebylo doporučeno, souvisí s řadou vážných okolností. Figury v nikách nelze chápat jako pouhý výtvarný doplněk nejen pro jejich monumentální rozměry (více než 5 metrů), ale i proto že v celém programu zřejmě zaujímaly klíčové místo. Zatímco obnova architektonických prvků (i když provedených malbou) se opírá o poznaný stav a novodobou interpretací a doplňkem známé a doložené originální koncepce a manýristické traktace fasády věže, namalování figur, jejichž původní význam nám dosud zůstává utajen, by překročilo rámec daný pro obnovu památek Benátskou chartou. Stalo by se pouze dekorativním prvkem, který by s původními záměry stavebníka, architekta i malíře byl zřejmě v příkrém rozporu. Nezanedbatelný není ani fakt, že nejasné zůstává také barevné pojetí figurální výzdoby nik. Preferování památkových aspektů samozřejmě nestírá dilema, vyplývající z přece jen odlišných pohledů památkových i výtvarných, neboť absence rozměrných figur v nikách zvonicového patra věže je z výtvarného hlediska vnímána jako určitá nedůslednost a přináší i odlišný účin této části v celkové kompozici. Je to tedy výzva k dalšímu usilovnému bádání, které by pomohlo určit náměty těchto figur, a tak dešifrovat i celý ikonografický program.

Důležitou podmínkou při obnově pláště věže bylo dochovat autentické části malířské výzdoby in situ. Po zpevnění a provedení separační vrstvy byla většina těchto fragmentů překryta novou omítkovou vrstvou. Pouze v nejchráněnějších partiích bylo přikročeno k jejich uplatnění v rámci celkového řešení. Základním předpokladem dosažení požadovaného účinu bylo užití klasické původní technologie, tedy fresky. Měkkost a suverenita malířského přednesu, který tato technika umožňuje, a přirozený charakter povrchu - to vše je stále nenahraditelné. Omítkové vrstvy na fasádách, a tím méně malba exponovaná v exteriéru, nebyly nikdy neomezeně trvanlivé. Zvláště dnes, v daleko agresivnějším ovzduší, musí být tedy jejich trvanlivost podporována. Při volbě použitých materiálů je však také nutné mít stále na zřeteli požadavek přirozeného stárnutí, zvláště tehdy, jedná-li se o architekturu v jedinečné dominantní poloze, kde větší opravy je reálné provádět zpravidla až po několika desetiletích. Zde bylo zajištěno následné zvýšení pevnosti a vodoodpudivosti fixážemi povrchu moderními materiály včetně opakovaného přepisu malby prováděného v rámci finální úpravy tak, aby charakteristické vlastnosti freskové malby nedoznaly patrných změn.

Základním předpokladem uspokojivého výsledku realizace, vyžadující účast rozsáhlého týmu zkušených restaurátorů, byla průběžná koordinace všech zúčastněných partnerů (investora, architekta, stavební firmy, restaurátorů, památkářů) [8].

Originální výzdoba - provedená s mimořádným pochopením pro monumentální účin v dálkových pohledech, v charakteristickém uvolněném rukopise a výrazné barevnosti s bohatstvím malířských detailů - vyžadovala od realizačního týmu návrat k výtvarném pojetí renesančních tvůrců a získání zručnosti, která byla předchůdcům vlastní (jak je dosud dobře patrné na fasádě Hrádku).

Nyní, kdy se krumlovská zámecká věž objevila ve staronové podobě, která je výsledkem složitého procesu úředního, výzkumného, ale především tvůrčího úsilí, je nutné konstatovat toto:

Po počátečních koncepčních a kompozičních úvahách, studiích i zkouškách, které si kladly za cíl skloubit reálné stavební situace a nálezy zbytků původních maleb i barevnosti v ucelenou kompozici, tkvělo těžiště problému v tom, jak na této dominantě města zvládnout veškeré výtvarné otázky - rovnovážné působení dekorativních prvků a iluzivní architektury jak při pohledu z bližších nádvoří, tak při dálkových pohledech. Celý výsledek ovlivňuje nejen vlastní kompozice, ale i přesné tóny barevnosti a jejich intenzita a celkové vyznění jednotlivých prvků. Provedená fresková malby nemůže být chápána jako přesný vědecký opis původního díla Bartoloměje Beránka-Jelínka, ale jako tvůrčí pokus o interpretaci původního autorského záměru v okamžiku, kdy byl uchován v posledních zbytcích propadajících zkáze [9].

K výsledku nedílně přispěly i veškeré další zásahy, které byly při obnově pláště věže realizovány - oprava krovu, prováděná s maximální šetrností, zachování podstatné části historické měděné krytiny helmice věže [10], kdy v nezbytných případech (špatný stav bednění) byly sejmuté staré měděné plechy znovu využity, obnova zlacení praporců, cibulí a dalších prvků střechy, stejně jako pietní oprava historických dřevěných žaluzií v oknech zvonicového patra a restaurování terakotových i kamenných prvků [11].

Jak realizací rozsáhlé rekonstrukce malované fasády, tak i dalšími stavebně-restaurátorskými zásahy se obnova věže českokrumlovského zámku vymyká běžné stereotypní stavební i památkové praxi [12].

Václav Girsa, Pavel Jerie, Jan Severa

Poznámky:

1. Stavební práce prováděla na základě výběrového řízení firma Památky-Fortel spol. s r.o. z Českého Krumlova podle projektu rekonstrukce Hrádku (ing. akad. arch. V. Girsa, M. Hanzl, - SÚRPMO, 1990) a podle projektu obnovy pláště zámecké věže (ing. akad. arch. V. Girsa, M. Hanzl - GIRSA AT, 1992). Investorem akce jeStátní památkový ústav v Českých Budějovicích, zastoupený ředitelem ing. A. Krejčů
2. J. KRČÁLOVÁ - Renesanční stavby Baldassare Maggiho v Čechách a na Moravě. Praha, Academia 1986. Zde je uvedena další literatura: Jan MÜLLER, P. HOFTICHOVÁ: Restaurátorský průzkum Hrádku. StRA 1987, Jan MUK, L. LANCINGER: Stavebně-historický průzkum objektů areálu Státního hradu a zámku v Českém Krumlově. SÚRPMO 1991.
3. Z výběru použitého ikonografického materiálu je nutné uvést zejména:
   Bartoloměj Beránek-Jelínek(?): Portrét Jana z Pernštejna (olejomalba z roku 1591)
   Ferdinand Runk: Hrádek s Lazebnickým mostem (kvaš z 1. čtvrtiny 19. století)
   Ferdinand Runk: Panorama zámku od Vltavy (kvaš z 1. čtvrtiny 19. století)
   Ferdinand Runk: Panorama zámku od Vltavy (kvaš z 1. čtvrtiny 19. století)
   Ferdinand Runk: Hrádek s věží od severovýchodu (kvaš z 1. čtvrtiny 19. století)
   Ferdinand Runk: Areál zámku od Rybářské uličky (kvaš z 1. čtvrtiny 19. století)
   Karl Zenker: Pohled na Hrádek s věží a věž kostela sv. Jošta (akvarel z roku 1843)
   Karl Zenker: Hrádek s věží od západu (akvarel z roku 1844)
   Karl Zenker (?): Hrádek s věží od jihu (litografie z roku 1844)
   Karl Zenker:(?): Hrádek s věží od jihu (akvarel kolem roku 1850)
   Kompletní seznam dostupné ikonografie viz. v: J. MÜLLER, P. HOFTICHOVÁ: Restaurátorský průzkum Hrádku. StRA 1987.
4. Průzkum výzdoby pláště věže a Hrádku (před vybudováním lešení) a studijní návrhy obnovy průčelí (PhDr. J. Müller, ing. arch. P. Pešek, 1990). Podrobný sondážní průzkum pláště věže (po vybudování lešení) a evidence terakotové výzdoby (PhDr. J. Müller - GIRSA AT, 1991). Podrobný restaurátorský průzkum pláště věže (akad. mal. J. Severa, akad. mal. J. Čech, akad. mal.Karel Hrubeš, akad. mal. V. Míčko, akad. mal. J. Novotný, akad. mal. P. Novotný, akad. mal. J. Říha, akad. mal. V. Říha, akad. mal. V. Špale, akad. mal. J. Živný, 1992, 1993.
5. Návrh výtvarného řešení pláště věže (ing. akad. arch. V. Girsa, ing. arch. M. Zemanová, M. Hanzl - GIRSA AT s.r.o., ateliér pro rekonstrukce historických staveb, 1992)
6. Detailní studijní návrhy jako podklad pro realizaci (akad. mal. J. Severa a kol.).
7. Koncepci finálního řešení projednala a doporučila dne 19. května 1993 i vědecká rada ředitele SÚPP PhDr. J. Štulce.
8. Akce byla průběžně sledována institucemi státní památkové péče a přizvanými experty.Průběžná metodická spolupráce: P. Jerie (SÚPP), PhDr. K. Cichrová, P. Pavelec, PhDr. P. Slavko (Státní památkový ústav v Českých Budějovicích)
9. Restaurátorské práce a obnova malované výzdoby (akad. mal. J. Severa, akad. mal. J. Novotný, akad. mal. P. Novotný, akad. mal. J. Říha, akad. mal. P. Říha).
10. Průzkum koroze měděné krytiny (ing. P. Holler, 1992), stavební chemie - technologická spolupráce (dr. J. Kysilková, 1992)
11. Restaurování terakotové výzdoby (J. Pešková), restaurování kamenických prvků (PhDr. Z. Dočkal, R. Rudovský).
12. V současnosti pokračují práce na obnově interiérů zámecké věže.

Další informace:
II. nádvoří zámku Český Krumlov
Zámek č. p. 59 - Zámecká věž