Ražba mincí na zámku v Českém Krumlově

Ražba mincí na zámku v Českém Krumlově, razicí mincovní stroj, 1. pololovina 17.století Právo razit mince patřilo mezi výsady panovníka země, ale v některých případech bylo toto právo propůjčováno významným šlechtickým rodům, církevním hodnostářům a ojediněle i městům. Tyto ražby se potom nazývaly ražbami soukromými. Z majitelů zámku v Českém Krumlově disponovali tímto právem již Rožmberkové, kteří jej získali v roce 1422 od císaře Zikmunda. V roce 1532 jim bylo mincovní právo obnoveno. Práva využil Vilém z Rožmberka, který razil roku 1581 dukáty a jejich násobky se svatým Kryštofem a roku 1587 tolary v Rychlebech ve Slezsku. Petr Vok z Rožmberka pokračoval v roce 1595 v ražbě rychlebských dukátů a razil i početní groše.

V roce 1622 získali panství Český Krumlov Eggenberkové. Jan Oldřich z Eggenberku stál právě na výsluní císařské přízně. Dokladem toho bylo též udělení tzv. Velkého palatinátu rodu Eggenberků, který kromě jiného obsahoval právo na ražbu vlastních mincí. Jan Oldřich se díky palatinátu mohl postavit vlastní mincovnu, zaměstnávat vlastní mincmistry a razit zlaté a stříbrné mince podle běžných pravidel a zvyklostí v zemi. Mince, ražené na krumlovském zámku, byly ve své době běžným platidlem, rozšířeným pochopitelně především na eggenberském majetku v Čechách a v rakouských zemích. Pro ražbu mincí používal Jan Oldřich z Eggenberku pravděpodobně služeb pražské mincovny.

Jeho syn Jan Antonín I. z Eggenberku obnovil v roce 1641 činnost tavírny drahých kovů v Českém Krumlově a v letech 1642 - 1644 dal v tamní mincovně razit tolary. Na konci čtyřicátých let 17. století soustředil ražbu tolarů a dalších mincí do mincovny ve Štýrském Waldsteinu. Bratři Jan Kristián I. z Eggenberku a Jan Seyfried z Eggenberku razili mince společně v Českém Krumlově v letech 1652 - 1658. Za poručnické vlády matky Anny Marie Braniborské z Eggenberku razili tolary, dukáty, zlatníky. V dospělém věku užíval mincovního práva jen starší z obou bratrů, Jan Kristián, sídlící v Českém Krumlově, kde razil groše (třígrejcary).

Ražba mincí na zámku v Českém Krumlově, detail razicího kolku, 1629

Do staré mincovny na zámku v Českém Krumlově se vstupovalo dveřmi v průchodu mezi III. a IV. nádvořím zámku. Vnitřní vybavení mincovny bylo účelové. Tvořila je skříň, vestavěná do zdi, kachlová kamna, tavící pec a potřebné mincovní stroje. Všeobecně se při mincování užívalo strojů trojího druhu. Stroje štrekovací (válcovací) sloužily k protažení a válcování cánů (pruhů stříbra pravovaného na stejnou sílu), stroji probíjecími se z pruhu stříbra vyrážel kotouček pro minci určitého druhu a velikosti.

Ražba mincí na zámku v Českém Krumlově, probíjecí mincovní stroj, 1. polovina 17. století

Do razících strojů se vkládaly dva razící kolky pro avers a revers (líc a rub) jedné mince a otočením klikou se z obou stran mince vyrazil příslušný obraz. Dochovaný soubor kolků a mincovních strojů je ukázkou mistrovské řemeslné zručnosti. Mincí pocházejících z této produkce se dochovalo poměrně málo a vynikají dobrou ražbou a výtvarnou krásou.

Ražba mincí na zámku v Českém Krumlově, tolar z roku 1653

V osmdesátých letech 17. století se na příkaz Jana Kristiána I. z Eggenberku začala budovat na II. nádvoří zámku samostatná budova mincovny (Zámek č. p. 59 - Mincovna) podle plánů Jakuba de Maggi. Úpravy se protáhly až do počátku 18. století. Císařský zákon z roku 1702 však zakázal razit drobné mince, mezi které se počítaly i groše (třígrejcary), které jediné razil v té době Jan Kristián I. z Eggenberku. Následkem toho nebyla budova mincovny nikdy použita ke svému původnímu účelu. Nástupce Jana Kristiána, Adam František ze Schwarzenberku, razil své mince pouze ve Vídni. Po požáru v roce 1728 byla mincovní budova pod dohledem stavitelů Martinelliho a Fortiniho opravena a zvýšena o patro. Prostory mincovny byly od té doby používány jako byty, úřední místnosti, prostory pro archiv a knížecí schwarzenberskou gardu.

Ražba mincí na zámku v Českém Krumlově, expozice mincovních strojů v současnosti

V současné době se budova Mincovny používá především k výstavním účelům (Služby turistům v areálu zámku Český Krumlov) a přízemí se nyní adaptuje pro služby související s návštěvním provozem zámku.

(mh)