Zámek č. p. 59 (Mincovna) - Zámecké pokladní centrum

Státní hrad a zámek v Českém Krumlově patří tradičně mezi nejnavštěvovanější zámecké areály v České republice. Za posledních 10 let došlo k výrazným změnám v kapacitě a struktuře návštěvníků1) a rozsah poskytovaných služeb doznal řádových změn. Jestliže v roce 1990 byla v provozu hlavní prohlídková trasa historických interiérů s příležitostnými výstavami exponátů z depozitárních fondů - v roce 2000 měli návštěvníci možnost navštívit již osm prohlídkových souborů: tři historické interiérové expozice zámku (I. trasa, II. trasa, zámecké divadlo), věž s vyhlídkovým ochozem, lapidárium ve sklepích pod objekty II. nádvoří zámku a tři výstavní soubory, rozmístěné na průchozí ose areálu v prostoru od I. po IV. nádvoří (Sloupová síň, Máselnice a tzv. Václavské sklepy). Celková návštěvnost v roce 2000 dosáhla počtu 372 610 osob.

Podstatné změny nastaly též v kvalitě a frekvenci kulturních a společenských aktivit. Z dřívějších několika koncertních akcí lokálního významu postupně vyrostla tradice čtyř festivalových projektů, které v rozsahu desítek koncertních večerů, společenských setkání, zahradních slavností oživují zámecký areál i mimo sezónu (Festival komorní hudby, Festival straé hudby, Klavírní festival, Mezinárodní hudební festival). Tyto akce také ovlivnily příliv kultivované domácí i zahraniční klientely a vyžadují vyšší nároky na organizaci, údržbu i prezentaci. Výrazným přínosem byla obnova některých dosud nevyužívaných partií zámku a příznivá proměna atmosféry celého areálu, vyplývající z postupně realizované památkové konsolidace. Všechny tyto skutečnosti vyvolaly potřebu nového pohledu na rozložení jednotlivých zpřístupněných objektů či expozic a vyžádaly nejen změnu organizace návštěvního provozu, ale především novou lokaci, kapacitu a uspořádání vstupního centra pro návštěvníky. Stávající situace - s umístěním pokladny ve stísněné klenuté místnosti, přístupné strmým schodištěm z průchodu mezi III. a IV. nádvořím a s nedostatkem rozptylných ploch - byla již zcela neúnosná.

Nové vstupní centrum bylo zřízeno v přízemí objektu Mincovny na II. nádvoří, jehož prostorné sály byly předtím dlouhodobě využívány Okresním archivem a byly zcela uvolněny až po otevření moderního archivního objektu v plešiveckém předměstí v roce 1995.

Podélný patrový objekt Mincovny s dvouetážovým sklepením byl vybudován na místě renesanční stavby před polovinou 18. století podle plánů architekta A. E. Martinelliho. Využíván byl pro archiv, administrativu lesní správy panství i bydlení. Provoz Okresního archivu zaujímal plochu přízemí a obou sklepů, přičemž kvalita prostorné dispozice byla během 20. století postupně zastřena četnými utilitárními úpravami, naposledy hrubě při poslední adaptaci přibližně v 70. letech 20. století.

Dostatečně rozlehlá dispozice přízemí Mincovny se jevila jako velmi vhodná pro umístění provozu nového vstupního centra, stejně tak i poloha objektu, poskytující jak dobrou orientaci, tak zejména dostatečnou kapacitu rozptylné plochy na II. nádvoří. Ta je nezbytná zejména v době náporu návštěvnického provozu během hlavní sezóny. Nové řešení umožnilo odstranit řadu rušivých zásahů z předchozí doby i přehledně seřadit a dostatečně dimenzovat propojené provozy centrální pokladny, informací, rozptylných ploch s doprovodnými funkcemi a zázemím (nástupní hala, přednáškový sál, prodej tiskovin a suvenýrů, místnost pohotovostní zdravotní služby, hygienické zařízení pro návštěvníky).

Řešení nové funkce umožnilo zároveň rehabilitaci podstatné části interiérů přízemí objektu. Pod bílou výmalbou identifikoval restaurátorský průzkum2) četné doklady zajímavé výtvarné prezentace interiérů, nejčastěji torza hlinkových výmaleb s šablonovou výzdobou, vrstvených v průběhu celého 19.století až do počátečních desetiletí 20.století. Opatrnou a rozsahem redukovanou sondáží bylo zjištěno, že pod tenkou vrstvou štuku, jež vyrovnávala nerovnoměrný průběh starších omítek, zůstaly zachovány rozsáhlé pozůstatky velmi hodnotné malířské výzdoby z doby barokní. Uvážlivě však bylo rozhodnuto ponechat starší vrstvy zakryté, trvale chráněné a prezentovat interiéry mladší úpravy s revokací atmosféry 19.století. Restaurátorsky byla obnovena byla výzdoba fabionů a stropů s restaurováním či rekonstrukčním přepisem těch opakujících se zdobných detailů, jež bylo možné identifikovat. Také stěny byly pojednány v barevném provedení, vycházejícím z nálezové situace, byť již bez detailní reprodukce dekoru některé z fází šablonové výzdoby3). Velmi příznivou skutečností, zjištěnou při demontáži podlahové krytiny a podkladních dřevotřískových desek, byl nález původních dřevěných podlah ve všech hlavních interiérech i jejich relativně dobrý stav. Originální podlahy, vyskládané z širokých fošen, byly opraveny, místy znovusestaveny a doplněny. Na místo vybourání nevhodných terakotových desek a betonů byly v místnostech užšího traktu položeny nové cihelné dlažby, dle možnosti i s použitím staršího materiálu. Opraveny a zkompletovány byly dochované vnější dveře barokní i z 19. století, včetně několika zachovalých původních dveří v interiérech. Většina vnitřních dveří však pocházela ze 70. let 20. století. Ty svým detailním provedením a nízkou řemeslnou kvalitou, typickou pro dobu vzniku, hyzdily jinak velmi noblesní prostory. Úvaha o odstranění degradujících prvků by zde byla zcela legitimní. Avšak dané finanční limity nutily k hospodárnosti. Po ověření možností byla proto zvolena alternativa méně náročná, preferují sice úspornost, avšak nikoliv na úkor výsledného efektu. Rozeschlé a poškozené prvky byly opraveny, přičemž schematická profilace křídel i zárubní byla obohacena dodatečným přidáním profilovaných lišt. Všechna křídla byla znovu překována (odstranění novodobých typizovaných závěsů) a doplněna novými mosaznými klikami na místo hliníkových či bakelitových. Původní "chatařská" povrchová úprava hnědého Luxolu byla zakryta bílým nátěrem s převoskováním4).

Provoz vstupního centra musí vyhovovat specifickým dispozičním a prostorovým nárokům. Dobře fungující, tedy bezkolizní a bezpečný provoz je limitován kvalitním interiérovým řešením s odpovídajícím standardem technického vybavení. Prostředí nástupu do památkového areálu je vždy určitou vizitkou kulturnosti i úcty k veřejnosti. Je tím prvním místem, kde návštěvník obdrží nejen vstupenky, publikace a důležité informace o provozu památky a pod., ale ze kterého si odnáší i své první dojmy. Proto je důležité, aby procházel i v těchto místech kultivovaným prostředím.

Z nároků na provoz pokladny, která se typologicky i svými technickými parametry příliš neliší od moderní poštovní či bankovní přepážky, se odvíjely první představy o řešení vybavení spíše směrem k soudobému architektonickém pojetí. Příklady obvyklé, s uplatněním jednoduše řešeného, střídmého účelového soudobého vybavení v kontrastu s historickým prostředím, byly logicky přirozeným vodítkem. Od jiného pojetí odrazoval nedostatek přijatelných vzorů a především nevkusné úpravy s nánosy podbízivých parafrází historizujícího vybavení, dnes velmi rozšířené i v interiérech městských domů samotného jádra Českého Krumlova.

Rejstřík výrazových prostředků je však velmi mnohotvárný a jejich aplikace by se měla vždy odvíjet od daného prostředí a v jeho prospěch. Pozitivní proměna obnovených prostorů s návratem monumentality i malebnosti, důstojná působivost emfilády - to vše bylo pobídkou pro podpoření celkového vizuálního souladu při hledání forem interiérového vybavení, poskytující zároveň určité záruky vyšší míry jeho morální životnosti. Záměrně byla proto zvolena cesta vycházející z historických předloh v kvalitním detailním, materiálovém a řemeslném zpracování. Centrálním motivem se stala pokladní přepážka klasicizujícího tvarosloví, s pevným soklem, prosklenými výplněmi pokladních boxů, završená profilovanou římsou. Použito bylo masivní bukové dřevo s přimořením do odstínu třešně, s ebenovým zvýrazněním tektonických prvků a s mosaznými doplňky. V tvarové i materiálové návaznosti byly řešeny odpočinkové lavice. Interiéry byly doplněny znovusestavením kachlových kamen ze zámeckého depozitáře a oživeny obrazovou výzdobou. Do původních míst byly osazeny repasované lustry, závěsná i nástěnná svítidla, z nichž některá byla vybraná z depozitáře zámku, ostatní získaná nákupem ve starožitnostech či formou darů5).

Provoz hlavních prostorů prošel již v roce 2000 zatěžkávací zkouškou. Výběr místa pro soustředění návštěvníků na II. zámeckém nádvoří a úprava přízemí Mincovny pro funkci centrální pokladny, informací, prodejny tiskovin a suvenýrů byl bezpochyby perspektivním krokem. Sezóna roku 2000 ověřila správnost tohoto řešení a přinesla zajímavé výsledky. Vedle kvalitních služeb v kultivovaném prostředí se také zřetelně projevila vyšší kapacita obslužnosti návštěvníků zámku, která byla kromě jiných faktorů bezpochyby rozhodujícím činitelem historicky nejúspěšnější sezóny z hlediska finančních příjmů. Zjednodušeně lze konstatovat, že díky rozdílu mezi předpokládanými příjmy a dosaženou skutečností se náklady na vybudování centra a jeho vybavení se vrátily během jedné sezóny.

(vg, ps)

Poznámky:

1. V roce 1990 navštívilo zámecké interiéry celkem 137.286 návštěvníků, v roce 2000 celkem 299.671 návštěvníků, přičemž cca 60% návštěvníků je zahraničních s pořadím jazykové orientace němčina, angličtina, francouzština, italština, holandština, španělština atd. Zvýšení počtu návštěvníků odpovídá i nárůst objemu financí (pouze v tržbách ze vstupného je nárůst za sledované období v letech 1990 - 2000 z 1.422.736,- Kč na 19.089.525,- Kč).
2. Restaurátorský průzkum výzdoby interiérů prováděl akad. mal. Karel Hrubeš z Českého Krumlova.
3. Výzdoba inteiérů z 19. století dosud není dostatečně doceňována a zpravidla při úpravách interiérů bezezbytků zaniká.
4. Obnovu prostorů prováděla firma Haniš s.r.o z Přídolí podle projektu GIRSA AT s.r.o.- atelieru pro rekonstrukce historických staveb (autoři: doc.ing.akad.arch. Václav Girsa a autoriz. arch. Miloslav Hanzl, spolupráce: Ing. Jana Forejtová), restaurátorské práce: akad.mal. karel Hrubeš, památkový dohled a metodická spolupráce: Pavel Jerie, investor: Státní památkový ústav v Českých Budějovicích zastoupený ředitelem ing. Alešem Krejčů, řízení akce: náměstek ředitele ing. Bohumil Mičán, technický dozor: Ludvík Horák.
5. Výroba interiérového vybavení byla svěřena firmě PhDr. Vladimíra Boka podle projektu GIRSA AT s.r.o. - atelieru pro rekonstrukce historických staveb (autoři: doc.ing.akad.arch. Václav Girsa, autoriz. arch. Miloslav Hanzl a ing.arch. Monika Zemanová), památkový dohled a metodická spolupráce: Pavel Jerie, investor: Památkový ústav v Českých Budějovicích zastoupený ředitelem ing. Alešem Krejčů, řízení akce: náměstek ing. Bohumil Mičán, technický dozor: Ludvík Horák, spolupráce na vybavení interiérů: PhDr. Stanislava Slavková, PhDr. Pavel Slavko.

Další informace:
Návštěvní doba a prohlídkové trasy + servis zámku Český Krumlov
Restaurace a občerstvení v areálu zámku Český Krumlov
Obchody, směnárny, informace v areálu zámku Český Krumlov
Možnosti pronájmu prostor v areálu zámku Český Krumlov
Kulturně společenské aktivity na zámku Český Krumlov