Zámecký archiv v Českém Krumlově

Již od poloviny 14. století existovala na rožmberském dvoře v Českém Krumlově kancelář, jejíž hlavním úkolem bylo vyhotovování listin a později i obstarávání obecné úřední agendy. Originály důležitých majestátů a privilegií, které právně zabezpečovaly rožmberský majetek a jejich výsadní postavení v rámci království, byly uloženy v truhlách v sakristii hradní kaple sv. Jiří a sv. Kateřiny. Z důvodů zabezpečení v případě jejich zničení byl v sedmdesátých letech 14. století sestaven pergamenový kopiář, jenž byl později podle místa uložení nazván "Rožmberský kodex marientálský". Ten obsahoval na sto listin z let 1260 až 1364, které se v době jeho zhotovení nacházely v držení Rožmberků.

Základ k pozdějšímu rožmberskému archivu byl položen v roce 1418, kdy byly do Českého Krumlova svezeny písemnosti z jiných míst, aby se ochránily před husitskými vojsky. O tom, že v polovině 15. století již fungovalo na rožmberském dvoře archivní povědomí, svědčí také regesty a kancelářské poznámky na rubu listin Oldřicha II. z Rožmberka. S listinami pracoval i pozdější rožmberský kancléř Václav z Rovného, který kolem roku 1469 sestavil podle originálů sbírku formulářů českých a latinských listin. Z této doby se také zachovaly obsáhlé folianty zachycující dluhy Oldřicha z Rožmberka.

Pořádací práce v rožmberském archivu ovšem započal až v první polovině 16. století kancléř Václav Albín z Helfenburka, který měl pro tento úkol jako vynikající právník a znalec rožmberských písemností nejlepší předpoklady. Ve své práci se soustředil pouze na právní dokumenty, které nalezl v sakristii hradní kaple, a zcela mimo jeho zájem zůstala korespondence a další spisový materiál. Po roce 1550, kdy mu byl archiv svěřen, uspořádal listiny podle obsahu i zevní formy do 25 oddílů, z nichž každý obsahoval několik škatulí. Oddíly byly označeny písmeny velké abecedy a pořadovými arabskými čísly. V některých případech použil Albín různé značky. Stejné označení jako na oddílu se následně objevilo i na listině, která do příslušné skupiny náležela, a u regestu v inventáři, jenž rožmberský kancléř sám sepsal. Inventář taktéž zaznamenával, zda šlo o originál písemnosti, opis či ověřený opis. Počátek dokumentace písemností správního a hospodářského charakteru je spjat se zřízením nové hlavní účtárny - buchhalterie (Zámek č. p. 59 - Nové purkrabství) v roce 1578.

Konečné uspořádání rožmberského archivu bylo zásluhou Václava Březana. Ten byl na místo archiváře přijat 22. listopadu 1596 a během krátké doby se mu podařilo uspořádat všechny písemnosti, které v sakristii zámecké kaple nalezl. Nejdříve sestavil inventář nejdůležitějších listin, majestátů a rodových privilegií, které opatřil regesty. Následně všechny písemnosti rozdělil do dvanácti tříd podle věcného obsahu. Každá třída byla uložena v jedné či více truhlách. Již v roce 1598 se Březanovi podařilo dokončit řazení prvních tří tříd, k nimž sestavil obsah. Ten dodnes obsahuje i listiny, které se později nenávratně ztratily. Veškerá archivní práce byla hotova asi roku 1601. Roku 1602 opustil Petr Vok z Rožmberka Český Krumlov a spolu s ním byl do Třeboně přestěhován ve 23 truhlách i rožmberský archiv. Na Třeboni byl archiv umístěn v komoře se železnými dveřmi v přízemí severního křídla zámku, naproti knihovnímu domu. Po smrti posledního Rožmberka se rodinný archiv dostal do rukou Švamberků - rožmberských dědiců, kteří ho měli zachovat pro památku rožmberského rodu. Po roce 1618 Třeboň několikrát změnila majitele, aby se roku 1660 stala součástí schwarzenberského panství. Rožmberský rodinný archiv byl přestěhován pod pavlače Dlouhé chodby zámku v Třeboni a stal se součástí schwarzenberského archivu. Součástí sbírky "Cizí rody" je až dodnes.

V Českém Krumlově po odchodu Petra Voka zůstaly pouze písemnosti, které se týkaly chodu panství. Již nebyly uloženy v sakristii kaple sv. Jiří, přesné místo jejich uchovávání však dodnes není známé. Na základě zámeckých inventářů z let 1605 a 1608 pouze víme, že některé písemnosti byly ukládány v buchhalterii v almarách, truhlách a přihrádkách či byly srovnány do částečně očíslovaných balíků.

Stejná situace pravděpodobně přetrvávala i za prvních Eggenberků, jejichž rodinný archiv se nacházel ve Štýrském Hradci. Až po roce 1665 zřídil Jan Kristián I. z Eggenberku v Českém Krumlově dvorskou kancelář. V té době také již existoval na zámku archiv, do kterého nechával kníže posílat písemnosti důležité pro české záležitosti rodu. Jako první registrátor byl v roce 1671 zaměstnán Jan Arnošt Hammermiller, který měl jako úředník dvorské kanceláře na starost starý archiv panství. Na konci 17. století se registraturním adjunktem stal Ambrož Augustin Haláček, který vytvořil repertář eggenberského archivu. V podstatě šlo o seznam listin s regesty, který byl rozdělen do 15 rubrik, ale zůstal nedodělaný. Po smrti Jana Kristiána získala Český Krumlov jeho manželka Marie Arnoštka z Eggenberku, rozená ze Schwarzenberku. Haláček přešel do jejích služeb a byl nucen vydat značné množství archiválií bratrovi zemřelého knížete Janu Seyfriedovi. Z tohoto důvodu zůstaly v Českém Krumlově pouze mezerovité dokumenty zejména o majetku v Čechách a o tehdejším eggenberském dvoře.

Rodinný archiv Schwarzenberků, kteří Český Krumlov po roce 1711 zdědili, se až do roku 1653 nacházel při jejich hlavní rodové rezidenci ve Schwarzenbergu. Tehdy jej Jan Adolf I. ze Schwarzenberku nechal převézt do Vídně, avšak nemalou část písemností zanechal na původním místě. Podle poslední vůle knížete Ferdinanda ze Schwarzenberku z roku 1703 měl ústřední archiv zůstat dokud bude císařskou rezidencí vždy ve Vídni. V Českém Krumlově se nacházely pouze písemnosti, které bezprostředně souvisely s chodem panství. Roku 1723 bylo rozhodnuto, aby byl sepsán repertář českokrumlovského archivu a prací byl pověřen Ambrož Haláček, který mezitím přestoupil do schwarzenberských služeb. Látku rozdělil do devatenácti oddílů, které se dále rozpadaly na rubriky. Současně byly podobné obsahy vytvořeny i pro archivy ve Vídni a Třeboni.

Roku 1728 vyhořela budova dřívější eggenberské mincovny a na jejím místě bylo v následujících letech vystavěno nové stavení. V suterénu bylo vyhrazeno celkem šest místností pro písemnosti, které se až do té doby chovaly převážně v účtárně. V těchto prostorách se archiválie nachází dodnes (Zámek č. p. 59 - Mincovna). Snaha o koncentraci archivního materiálu pokračovala i v roce 1747, kdy českokrumlovský hejtman rozeslal jednotlivým panstvím oběžník, aby zaslaly důležité písemnosti do zámeckého archivu. Na zámku měly být vytvořeny ověřené opisy těchto písemností. Archiv se rozrostl po roce 1785, kdy do něj byla zařazena část bohatého archivu kláštera Zlatá Koruna, který byl sekularizován a získán Schwarzenberky.

K podstatné reorganizaci schwarzenberských archivů došlo na konci 18. století. V roce 1793 byl vydán knížetem Josefem nový pořádací archivní systém, jehož autorem byl Martin Forch. Zařazování písemností se provádělo podle předmětu, jehož se týkaly a zároveň byl stanoven zásadní rozdíl mezi archivem v užším slova smyslu a registraturou. Do archivního oddělení se ukládaly jen právně důležité dokumenty, mapy a plány. Ostatní písemnosti byly zařazeny do oddělení registratury. Součástí systému byl i přesný způsob zpracování a uložení archiválií. Toto "zařizování archivů" bylo v Českém Krumlově za vedení Karla Jakuba Battisty zakončeno kolem roku 1803. Se zrušením poddanství a patrimoniálního soudnictví roku 1848 se stal archiv pouze soukromou institucí schwarzenberského rodu. Předávání dokumentů státní správy se protáhlo až do roku 1850.

Důležitým mezníkem ve vývoji českokrumlovského archivu byl rok 1892. Tehdy bylo rozhodnuto o zbourání schwarzenberského paláce na Neumarktu ve Vídni, kde sídlil ústřední archiv a o jeho přestěhování do Českého Krumlova. Českokrumlovský archiv jako samostatný archiv panství přestal existovat a stal se spolu se zámeckou knihovnou v Českém Krumlově součástí ústředního schwarzenberského archivu. Do Českého Krumlova přesídlili i zaměstnanci vídeňského archivu, mezi nimiž nechyběl pozdější dlouholetý českokrumlovský archivář Hynek Gross. Ústřední archiv nebyl vydržován pouze českokrumlovským panstvím, ale na jeho výlohy přispívala všechna schwarzenberská panství. Všechny nové písemnosti byly uloženy do přízemních prostor druhého nádvoří horního zámku na jižní straně a do renesanční síně téhož nádvoří. Současně byly využity i místnosti zámeckého sklepa na prvním nádvoří horního zámku. Do archivní správy přešla i hudební sbírka a sbírka starožitností. Na počátku 20. století se zámecká knihovna přestěhovala ze zrcadlového sálu v prvním poschodí horního zámku do poschodí druhého na jižní straně budovy. Současně bylo započato její nové uspořádání podle vzoru vídeňské dvorní knihovny, jímž byl pověřen dr. Karel Tannich. V průběhu bojů první světové války byl do Českého Krumlova přivezen i archiv z rakouského panství.

Po válce proběhla pozemková reforma a s ní souviselo i předávání archivů do státní správy. Po dlouhém jednání, které skončilo až roku 1936, dosáhli Schwarzenberkové toho, že všechny archivy zůstaly kvůli zachování jejich celistvosti v držení rodu. Stát se zároveň zavázal, že přispěje 40% nákladů na třeboňský archiv. Po celkové reorganizaci zůstaly v Českém Krumlově fondy ústředních a vrchních úřadů a patrimoniální archivy Ratibořských Hor, Krumlova, Prahy, Prachatic a Dlouhé Vsi. Celý archiv byl přestěhován do prostor na druhém zámeckém nádvoří, kde se nachází dodnes. Během období Protektorátu byly do Českého Krumlova na popud dr. Tannicha převezeny některé fondy z Třeboně, včetně bývalého rožmberského archivu. Po skončení války byl rožmberský archiv opět navrácen do Třeboně. Archivy v Českém Krumlově a Třeboni se nejdříve podléhaly národní správě schwarzenberského majetku. Od roku 1947 byly nazývány zemskými a od roku 1949 státními ústavy. V roce 1951 se přejmenovaly na Státní oblastní archivy zemědělské a od roku 1952 na zemědělsko-lesnické archivy. K poslední změně došlo k 1. lednu 1956, kdy byly archivy přiděleny pod správu ministerstva vnitra a českokrumlovský archiv se stal součástí Státního oblastního archivu Třeboň, pobočka Český Krumlov.

(pk)